Děsivé množství problémů, kterým každodenně čelíme v jakémkoli zákoutí na Zemi, nás vede k tomu, abychom se pečlivěji zamysleli nad nesnadným uměním soužití.

Zvířata, podobně jako lidé, projevují své city a jsou schopna vnímat okolní svět. Jejich jednání je často instinktivní, ale nemůžeme vyloučit jednání vycházející z předchozích zkušeností.

Minule jsme branami města vstoupili do zázračného světa Římanů, abychom prozkoumali poklady, které nám tu zanechali jako své dědictví.

Abychom mohli sledovat stopy Římanů, musel prvně vzniknout samotný Řím. Dle legendy dal impuls k jeho založení hrdina trojské války Aeneas po pětileté plavbě a mnoha peripetiích.

Odložíme-li naši evropskou optiku, skrze niž často hodnotíme jiné, zdánlivě nepochopitelné kultury a civilizace, můžeme právem zařadit Popol Vuh mezi posvátné texty lidstva.

Co vnímáme, když čteme různé mýty, když vyprávíme o symbolech? Co myslíme tím, když říkáme „to má symbolický význam“, „tento jazyk je symbolický“…? Vnímáme vnější stránku, textovou podobu, anebo vnímáme samotný obsah?

Téma smrti se dotýká každého z nás. Téměř každý se s ní nějakým způsobem setkal, přemýšlel o ní. Svět kolem nás vytvořil spoustu mýtů, které ji zahalují.

V poslední době se často mluví o tom, že žijeme v éře Vodnáře, ale ne každý člověk tomu rozumí.