Moderní poznání a odvěká moudrost

Mgr. Aleš Gabriel

Stále více dnešních lidí je znepokojeno vývojem světa a ptá se: Kam to povede? Mnoho z nich tento stav řeší protestem. Na náměstích protestují statisíce proti politice, globalizaci nebo se shromažďují na podporu ekologie. Mnoho lidí nezůstává u znepokojení, ale chce se současnou situací něco dělat, řešit ji konstruktivně. Pro ně je nejdůležitější vědět jak. Slepá snaha je pouze plýtváním energií.


Notebook je běžnou součástí dnešního života
Notebook je běžnou součástí dnešního života

Autor tohoto článku řadu let pracuje s lidmi a s počítači. Protože mnoho otázek spojených s budoucností lidstva se soustřeďuje na počítače, bude tento článek věnován počítačům a lidem. Tedy vztahu lidí k počítačům: snům, realitě i fikci.
Na začátku musíme říci, že lidé tu budou i bez počítačů, počítače bez lidí ne.
Proč můžeme tuto větu říci s takovou jistotou? Evoluce přírody dává smysl pouze tehdy, pokud si uvědomíme, že lidé zde nežijí kvůli formě, ale kvůli esenci. Nežijí kvůli tělu, které jednoho dne musí zaniknout, ale kvůli vnitřní hodnotě, již starobylé národy nazývaly duchem. Pokud přiznáme evoluci tento hlubší význam a překročíme její omezování na pouhou hmotu, pak je evoluce hledáním stále dokonalejších způsobů života. Během těchto proměn hmoty získává duch zkušenosti. Počítače patří do světa forem, a proto je jejich existence omezená.
Tento článek nemá být metafyzický, a tak v tuto chvíli ukončíme metafyzické otázky a budeme se věnovat těm praktickým.

Čísla a anonymita

Základem počítačů je matematika, začneme tedy s čísly. Staré civilizace měly s číslem vždy spojený hluboký význam. Číslo pro ně znamenalo totéž co symbol, a ne pouze označení pro množství.
Jako příklad můžeme vzít bohy dávných obyvatel Střední Ameriky – Mayů. Každý bůh zde byl spojen s jedním číslem. Čísla pak už nelze jednoduše sčítat, ale spíše můžeme říci, že čísla dohromady působí. Asi jako nemůžeme sečíst Slunce a vodu. Když ale zároveň působí, pak výsledkem je úroda, a to rozhodně není prostý součet.
O stejné moudrosti nás poučuje starobylá filosofická škola založená mudrcem Pythagorem. Vlastnila tajemství Tetraktysu neboli desítky. Ani v tomto případě desítka neznamenala počet, ale souhrn nebo úplnost. Tajemství Tetraktysu se tedy vztahovalo k hlubokým zákonům přírody, zákonům, které ji řídí v celé její úplnosti.
Naproti tomu dnes se na význam čísel zapomíná a jsou chápána jen jako vyjádření kvantity. Používáme stále více čísel: rodné číslo, popisné číslo, orientační číslo, telefonní číslo, poštovní směrovací číslo, číslo kreditní karty atd. Čím více čísel nás obklopuje, tím méně si jich pamatujeme a tím menší mají pro nás význam. Například, s mnoha lidmi jsme se nikdy neviděli, nemáme k nim žádný osobní vztah, ale máme zapsáno jejich telefonní číslo pro případ, že je budeme potřebovat. Tato situace už pomalu přerůstá v numerofobii. O některá čísla se začínáme bát. Bojíme se prozrazení čísla kreditní karty. Jako tragikomický příklad může posloužit rodné číslo. Současné zákony na ochranu osobních dat nám říkají, že ho nemáme jen tak někomu říci, přitom ale zdravotní pojišťovny jej potřebují. A tak se směle začínají zavádět ID – identifikační čísla, která v sobě, na rozdíl od rodných čísel, v nichž je zakódováno datum narození a pohlaví, nenesou žádnou popisnou informaci. V mnoha ekonomických, volebních nebo vojenských databázích pak za takovým číslem už člověka můžeme jen tušit. Ztratí hodnotu jeho charakter (hlavně že si něco koupí), nadání (hlavně že nás volí) nebo statečnost (důležitá je přece palebná síla).
Na samotného člověka pak toto „očíslování“ působí velmi depresivně, z druhé strany se ale za číslo často ukrývá. V různých diskusních fórech na internetu vidíme místo jména čísla nebo pseudonymy. Příspěvek není pak už něčím, s čím se pisatel ztotožňuje a za čím si stojí. Lidé už nechtějí, aby jejich slova měla váhu, natož pak, aby podle nich chtěli žít.
Tento stav jistě není povzbudivý, řešení je však jednoduché. Znovu probudit starobylé umění mluvení a psaní. Umění dávat lidskému životu smysl. Znovu z vyřčeného slova udělat zákon, který je třeba dodržet. Znovu získat hrdost na jména a čísla, která Něco znamenají. Ze začátku to půjde těžce, postupně se ale můžeme dostat ke starodávnému pojetí Inteligence, která není pouze mentální akrobacií, ale královskou vědou rozvahy: schopností vybrat si život, který stojí za to žít, který má význam, a pak ho také žít!

Internet a svoboda člověka


Globální internet
Globální internet

S příchodem počítačů se zhruba od roku 1990 začíná šířit internet. Dává nám obrovské možnosti komunikace, možnosti sdělit druhému množství informací. Tato situace vyvolává u člověka euforii svobody, protože každý může na svou webovou stránku (elektronickou vývěsku) napsat cokoliv, stejně jako komukoliv poslat jakýkoliv e-mail (elektronický dopis). Přímým důsledkem této „svobody“ je naše dnešní situace, kdy dostáváme do svých e-mailových schránek (elektronická obdoba poštovní schránky) velké množství nevyžádané reklamy (v některých případech desítky denně), zavirovaných mailů (určitá forma elektronické nákazy, která může narušit běh našeho počítače). Mnoho lidí se začíná zlobit, že je tím narušována jejich osobní svoboda.
Jiný, často diskutovaný problém internetu je velké množství pornografických stránek, které navštěvují i malé děti. Žádnému rodiči se takový stav nelíbí, a nebere jako omezování svobody svých dětí, když jim je přístup na tyto stránky zakázán. Množství odborníků řeší potom otázku jak nastavit „hranice svobody“. Jestliže Čína uzavře dohodu s firmou Google o tom, že jejich vyhledávač nebude zobrazovat určitá slovní spojení, která by poškozovala vládnoucí stranu, mnozí ochránci lidských práv mluví o pošlapání těchto práv.
Pokud se začteme například do děl římských stoiků, pak zjistíme, že řešili stejné otázky svobody. Zajímavé je, že jejich odpovědi jsou platné dodnes. Skutečnou lidskou svobodu nemůže nikdo zvenku narušit, neboť je závislá jen na nás samých. Narušit by ji někdo mohl pouze tak, že nám něco slíbí, nebo nám něčím pohrozí. Pokud ale není, co by nám slíbil, protože po ničem netoužíme, a nemá nám čím hrozit, protože se ničeho nebojíme, naši svobodu nenaruší. Poučíme-li se tedy od římských stoiků, nebudeme se muset tolik trápit hledáním správných hranic svobody na internetu.
Řešení je jednoduché, čím více bude na internetu ušlechtilých webových stránek, čím větší práci si dají lidé s jeho obsahem, tím bude internet vznešenější. Svobodu internetu lze jen velmi těžko ovlivnit restrikcemi a hrozbami, neboť je úzce spjat s lidmi. Pokud budou lidé skutečně svobodní, bude skutečně svobodný i internet a přestane mít charakteristiky „média, na kterém lze nalézt cokoli, ale to, co nalézáme, mívá nízkou úroveň.“

Internet a svoboda informací

Tímto se dostáváme k hodnotě informací na internetu. Kdysi bylo hodnotné to, co řekl někdo významný – král nebo kněz. Postupně, spolu s rozvojem masových sdělovacích prostředků, byla hodnota informace posuzována podle toho, že ji někdo napsal v novinách, řekl v televizi. Hodnotu informace tedy pomalu přestalo udávat morální hledisko a začalo převládat hledisko statistické. Čím větší náklad novin vycházel, tím větší důvěru měla informace. Této úměry začala velmi úspěšně využívat propaganda reklamní i politická.
Spolu s internetem začíná platit ještě podivnější kritérium. Protože internetové vyhledávače (programy, které pomáhají vyhledat informaci, například za použití klíčových slov) dokáží dobře vypočítat, kolik lidí určitou stránku navštívilo a tuto stránku potom přednostně nabízet jako zajímavou, hodnota informace je dnes stále více měřena podle toho, kolik lidí si ji přečetlo. To nutí autory používat různé technické úskoky, aby na svou internetovou stránku dostali čtenáře. Tím se úplně ztrácí původní cíl dát někomu užitečnou informaci a mění se na cíl, jak co nejvíce lidem vnutit právě tu svoji informaci.
Pokud chceme odpovědět na to, jak řešit tuto situaci, můžeme si připomenout slova dávného indického učitele Siddharthy Gautamy Buddhy: „Lepší než tisíc výroků sestávajících z bezvýznamných slov je jediné vhodné slovo pravdy, po jehož vyslechnutí dosáhneme míru.“

Počítače a udržování řádu a soužití

Oblastí, v níž mohou být počítače velmi užitečné, je organizace práce. Pokud člověk začne využívat tento potenciál počítačů k tvoření a ne k bourání, pak může ušetřit velké množství energie. Počítače dokáží také velmi dobře pomoci při prudké změně životních podmínek. Pokud lidé, kteří je obsluhují a programují, jsou dynamičtí, pak počítače tuto jejich dynamičnost ještě posílí.
Při pohledu na dnešní svět vidíme velmi rychlé změny životního prostředí a nedostatek energií. Člověk si bude muset stále více zvykat na bojovný přístup k životu. Pokud bude egoistou, bude bojovat proti druhým lidem, aby si zachoval své pohodlí. Pokud bude moudrý, pak bude bojovat spolu s ostatními, aby budoucnost nebyla katastrofou.

Počítače a energie

S pomocí počítačů lze hodně věcí dělat na dálku, což šetří například velké množství pohonných hmot.
Na druhou stranu jsou ale počítače závislé na elektrické energii. Pokud jste někdy byli na poště a chtěli zaplatit složenku v okamžiku, kdy vypnuli elektřinu, pak víte, co mám na mysli. Je dobře také připomenout, že některé věci je jednodušší poznamenat na papír, než do počítače. Pokud se vám někdy rozbil elektronický diář se všemi kontakty, pak také víte, o čem je řeč.
Máme-li pro náš lidský život dánu určitou dávku energie, je dobré ji využít. Řecký hrdina Achilleus kdysi musel vyřešit životní otázku: Prožít život krátký, ale statečný, nebo žít život dlouhý, ale prázdný? Achilleus si vybral život krátký. Tato rada je i odpovědí na náš čas strávený s počítači. Pracujme na nich, nenechme, aby ony zaměstnávaly nás.

Počítače a infantilnost

Jak nás dokáží počítače zaměstnávat? Počítačové hry například probouzejí (většinou v mužích) infantilnost. Pokud člověk nežije svůj život naplno a nenachází v něm uspokojení, utíká k virtuální realitě, ve které se alespoň na okamžik stává hrdinou.

Statečnost a bojovnost

Bojové hry, strategie, umělý život jsou termíny, které jsou často skloňovány ve spojení s počítačovými programy. Statečnost je skutečnou lidskou hodnotou. Pokud jí máme málo, pak se ji (třeba i nevědomě) snažíme nějak doplnit. Často je agrese člověka způsobena právě nedostatkem statečnosti, který jí má být zakryt. Počítače nám nemohou dát statečnost, tu musíme hledat mnohem hlouběji ve svém nitru.

Křehkost počítačů

Velmi nebezpečnou vlastností počítačů je jejich křehkost. Pokud se my řízneme do prstu a zranění není příliš vážné, dokáže se rána zacelit dokonce sama. Pokud ale dojde k sebemenšímu porušení počítače (stačí nalít kávu do klávesnice), počítač přestává fungovat. Tato vlastnost počítačů nám jasně napovídá, že máme být připraveni na situaci, kdy počítače prostě nejsou. Je dobré umět řemeslo, nebo pěstovat něco na zahradě. Situace, kdy počítače nejsou, pro nás pak není noční můrou, ale něčím, co dokážeme vyřešit.
Při globálních potížích lidstva se nejdříve rozpadají globální věci. První přestane fungovat dodávka elektřiny. Toto není nijak katastrofický scénář, stačí si vzpomenout na několikadenní výpadek elektrického proudu, který před několika lety vážně ochromil rozsáhlou oblast v USA.

Užitečnost počítačů

Počítače jsou užitečné, pokud je používáme rozumně. Například nevidomému člověku umožňují, aby mohl pracovat jako překladatel. V tom smyslu jsou velkým výdobytkem civilizace. Na druhou stranu jsou pouze naší prodlouženou paží nebo smyslem. A my jsme se nenarodili kvůli používání svých rukou ani smyslů, narodili jsme se, abychom poodhalili smysl života.