Všichni lidé všech kultur ve všech dobách narazili na tento problém, ocitli se před těmito dvěma velkými cestami: zda existuje předurčení, nebo zda my, lidé, na základě své vlastní vůle, svých vlastních přání a slz, rizik a omylů můžeme změnit chod věcí.

Když se blíží poslední svátky v roce, když je celé město oblečeno do svátečních šatů, když velké i malé stromky září tisíci barevných světel, pokaždé si vzpomenu na malé děvčátko z Andersenovy pohádky.

Každé místo je plné odlišných významů, vypráví jiné příběhy a je nabito specifickou energií. Souhrn všech těchto fenoménů na nás působí právě jako genius loci.

Kůň je zvíře vyskytující se v průběhu dějin téměř v každé části  světa. Snad právě proto hraje hlavní roli v řadě mýtů a bájí mnoha kultur,  přičemž  jeho  symbolika, charakteristiky a úlohy jsou na různých místech velmi podobné.

Filozofové se vždy zajímali o život a jeho různé aspekty; zda život pokračuje, zda existuje smrt, co nastane poté, když opustíme jeviště tohoto světa…

Hudba se objevuje v lidském srdci. Když se rozechvějí naše emoce, projevují se zvuky, a když zvuky dostanou přesnou formu, máme Hudbu. Konfucius

NON NOBIS DOMINE, NON NOBIS, SED NOMINI TUO DA GLORIAM.

„Ne pro nás Pane, ne pro nás, pro slávu Tvého jména.“