Hrát si je pro člověka přirozené, ať improvizovaně nebo s pravidly. Proč to však dělá? Je to projev jeho zvědavosti a touhy po poznání. Tento večer ukážeme, jaké životní schopnosti mohou člověka naučit deskové hry, a následně je uvidíme v praxi u her z různých dob a civilizací.
Pokud s námi lomcují vášně nebo nás paralyzuje strach, naše mysl je jako ochromená. Nejprve je nutné omezit vliv emocí, získat nad nimi větší kontrolu. Základem je víra v sebe sama a nutnost převzít odpovědnost za svůj život.
Nebudu mluvit o snech ve fyzickém smyslu, neboli o spánku a bdělosti, nýbrž o snech jako iluzi, jako archetypech; jinými slovy o tom všem, co se nachází za fyzickými věcmi.
U starodávných kultur skutečné zdraví jedince záleželo na harmonii fyzických a psychických úrovní, na jejich souladu a spolupráci, díky nimž byl vytvořen kanál pro impuls nesmrtelné části – věčného Ducha. Starověký lékař tak byl v první řadě vždy filozofem. Filozofem, který zkoumal nejdříve sebe sama a přírodu, poznával univerzální zákony, a poté pomáhal nemocnému navracet ztracenou harmonii.
