Vizionářka, teoložka, spisovatelka, lékařka, přírodovědkyně, skladatelka, psycholožka. To všechno jsou obory, v nichž vynikla jedna z nejpozoruhodnějších ženských postav středověku, která si navíc ve vší skromnosti dávala přídomek indocta – což by se dalo přeložit jako nevzdělaná.
Pokud bychom udělali malý průzkum mezi svými přáteli a zeptali se jich, zda jsou šťastni, co by odpověděli? A co byste odpověděli vy?
Perla – tento nepatrný klenot byl lidstvem dobýván od nepaměti. Jeho hodnota se však neměřila penězi, neboť zpravidla nesloužil jako obchodní artikl, ale byl považován za magický prostředek umožňující kontakt s neviditelnými a tajuplnými úrovněmi Universa a člověka.
Příběh, který ti píši, učedníku, nenajdeš v žádné z knih. Můžeš projít křížem krážem celý svět, hledat ho v horách, lesích i na dně moří, jeho slova ti však zůstanou skrytá, pokud neodhalíš tu pravou, jedinou z cest: cestu k sobě, cestu k tvému srdci, cestu ke tvé duši uvězněné v přeludech světa...
Všichni jsme přišli na svět, abychom zemřeli. Otázkou je zvolit si způsob, jakým můžeme žít a v nejhorším případě i zemřít.
Aby tvá duše rostla, musíš ji nejprve začít vnímat a ještě předtím musíš, jak jen to lze, utišit hluk své osobnosti, neboť uprostřed hlasitého řevu jen stěží zaslechneš šepot mudrce.
