Příběh, který ti píši, učedníku, nenajdeš v žádné z knih. Můžeš projít křížem krážem celý svět, hledat ho v horách, lesích i na dně moří, jeho slova ti však zůstanou skrytá, pokud neodhalíš tu pravou, jedinou z cest: cestu k sobě, cestu k tvému srdci, cestu ke tvé duši uvězněné v přeludech světa... Zastav se tedy na chvíli ve víru života, zastav se a poslouchej.
Už dávno vím, že hledáš cestu, znám tvůj neklid ukrytý hluboko v srdci, znám tvůj pohled bloudící noční oblohou, znám tu touhu najít a pochopit.
Často stál Učitel u tvých dveří a volal tvé jméno, v rozličných podobách se s tebou setkával, v nesčetných událostech ukrýval svůj vzkaz..., ale ty jsi byl slepý ke znamením, hluchý k vnitřním hlasům a nerozpoznal jsi pod závojem iluze výzvu probudit se a vykročit na dalekou a nádhernou cestu.
Dnes ti tedy píši příběh s nadějí, že pod maskou obrazů a slov odhalíš to, co očím zůstává skryté, že pochopíš naléhavost volání a odhodláš se obrátit svůj zrak do nezměrného vnitřního světa tvé vlastní bytosti, do sídla tvé nesmrtelné duše.
Poslouchej tedy, učedníku, příběh o nikom a o všech, příběh o tobě.
* * *
Je ráno jako každé jiné, budíš se ze snů a před sebou máš den plný práce, starostí a povinností. Stránka ve tvém diáři má zaplněné všechny řádky. Tak jako každý den se ti v hlavě honí tisíce myšlenek, plánů a tužeb... A přece je tu ještě něco... Opět ten neklid, opět otázky o smyslu bytí, o cílech tvého jednání, opět ten pocit, který se nedá odehnat, zničit ani utopit v práci a zábavě, opět ta naléhavá touha poznat, vědět, najít...
A vtom ho spatříš. Poprvé po celé té dlouhé době si všimneš přítomnosti Učitele a víš, že je to on, kdo ti přináší odpověď, kdo může zmírnit tvou horečku, kdo má a může dát.
Tvé oči se k němu toužebně obracejí, vztahuješ svou ruku a žádáš jeho dar. Čekal jsi dlouho a nyní máš na dosah svůj cíl: poznání, moudrost, pochopení...
Je však příliš brzy na dary, a i když je Učitel blízko, přece vás dělí nezměrná propast: propast činů, které musíš vykonat, kroků, které musíš ujít, zkušeností, které musíš získat. Až potom se ti cesta otevře. Nejprve však musíš najít zlatou bránu, která vede k cestě. V ohni života musíš vykovat tři ctnosti, aby se v tobě zrodil učedník. Až potom budeš připravený vstoupit na cestu moudrosti.
První ctností je zkoumání. Otevře tvůj vnitřní zrak vůči tajemstvím světa, ukrytým v srdci člověka, přírody a dějin. Pravdu však nenajdeš na stránkách tisíců knih, moudrým se nestaneš sbíráním znalostí, pojmů a údajů. Pravda je mozaika složená z kamínků těch poznatků, které oživíš zkušeností, které uplatníš a vdechneš jim život.
Tvůj rozum se bude bouřit a zkoumání ti odhalí jeho nízkou a lačnou tvář: touhu po moci. Pamatuj, že vědět znamená moci, a bojuj s instinktem moci ze všech sil. Je silný a zrádný a zjevuje se tehdy, když ho nejméně čekáš. Tisíce hlasů ti budou našeptávat klamy o vládě tvého rozumu, budou tě lákat na cestu slávy a bohatství, a pokud se tvé srdce neobrní největší ze ctností – skromností, hlasy tě přivedou až na okraj propasti, odkud není cesty zpět. Staneš se pyšným, namyšleným, sobeckým a krutým. Budeš se vysmívat nevědomým a odhalíš, že máš v rukou moc vládnout lidem, spoutat je a zneužít ve svůj prospěch.
Proto reaguj, bojuj, buď trpělivý a skromný, buď bdělý k temné stránce tvého srdce. Jen tak se ti podaří obstát v první z mých zkoušek.
Zkoumej a uč se, buď vždy připravený vzdát se názoru, který jsi už překonal, nelpi na svých předsudcích a zvycích, buď tolerantní k myšlenkám druhých. Jen tehdy tě zkoumání přivede k opravdovým pokladům a daruje ti vhled, schopnost nahlédnout do nitra událostí a faktů, odhalit skutečnou podstatu věcí... staneš se rozvážným a schopným posuzovat, a budeš skromný, neboť zjistíš, že cesta zkoumání nemá konec, že její cíl leží velmi daleko a učíme se stále. Zjistíš, že největšími pány moudrosti jsou její věrní služebníci.
Odkryješ-li význam cesty zkoumání, přivede tě k druhé ctnosti – ctnosti sloužení. Tvé srdce bude plné pokladů, které zkoumáním získáš, a pocítíš touhu dávat, rozdělit se o to, co vlastníš, rozdávat plnými hrstmi své zkušenosti a šířit moudrost vlastním příkladem. Začneš hledat příležitosti, jak dávat druhým, objeví se v tobě vnitřní neklid a nutkání rozsévat poznání a uplatnit ho.
A tehdy znovu povstane temná tvář tvého nitra, znovu se zjeví ty mocné hlasy, které jsi zdánlivě překonal, a s ještě větší silou se vrhnou do boje. Budou tě přesvědčovat, že ne jakákoli činnost tě může naplnit, poženou tě světem v hledání uznání, obdivu a odměny. Zaslepí tvůj zrak vůči příležitostem a budou tě spalovat ohněm ambice. Staneš se nespokojeným, bude tebou zmítat horečka zištné práce, budeš chtít víc a víc. A žádné poděkování ani odměna nebudou dost velké na to, aby utišily tvou žízeň.
Ty se však znovu vrhni do boje, učedníku, postav se ambicím a ukaž jim jiný oheň, oheň dobra, který sídlí v tobě, oheň skromné a vytrvalé práce. Odhal tajemství malých věcí, usilovné ušlechtilé činnosti bez nároku na odměnu, na chválu a uznání. Činnosti, která tě s druhými spojuje, a ne od nich vzdaluje.
Neodmítej žádnou formu sloužení, žádnou příležitost dát, jakkoli malá se ti zdá v porovnání s jinými. Pracuj vytrvale a spolehlivě. Najdi své místo mezi těmi, kteří stejně jako ty touží dávat a přispívat svou energií k šíření poznání. S nikým se neporovnávej, není větších a menších úkolů. Jednoduše pracuj a služ. Jen tak můžeš naplnit svou touhu dávat, jen tak můžeš objevit ctnost sloužení. Nepodléhej lenosti, nečinnosti a touze po pohodlí, jinak tě zadusí množství poznatků, které přijímáš a neumíš je přetvořit a dát. Snaž se a rozdávej.
A tehdy ti zkouška sloužení nabídne svůj dar. Poznáš, že se měníš, stáváš se radostným a pracovitým, budeš se cítit užitečný a prostřednictvím své nezištné práce navážeš kontakt se skrytými znameními, která Bohové zanechali nám lidem v hmotném světě.
Ctnost sloužení ti odhalí, že nejsi sám, spojí tě s dalšími bytostmi tím nejkrásnějším z pout, poutem bratrství a spolupráce. A ve tvém srdci se začne rodit nový cit, podobný hluboké lásce.
Tehdy překročíš práh ke třetí ctnosti, kterou je oddanost. Tvá duše začne rozkvétat silnými a neznámými city, odhalíš své bratry, odhalíš své malé učitele, odhalíš cestu. Oddanost, ta zvláštní forma lásky, si začne hledat cestu ke tvému srdci a ty budeš chvíli zmatený, nestálý a překvapený tím, co se v tobě odehrává.
Neztrať však bdělost, neboť tě znovu čeká těžký boj. Tvé vnitřní hlasy vycítí okamžik slabosti a potřetí se s nimi utkáš. Budeš toužit po pozornosti druhých, budeš vyžadovat jejich lásku, budeš upírat svůj zrak k učitelům a žádat jejich uznání. V hlavě se ti rozezvučí ozvěna jediného slova: já, já, já... Budeš přesvědčený, že dáváš mnoho, a dostáváš málo..., a vládu v tobě převezmou tvoji největší nepřátelé: kritika, závist a pochybnost. Kritika vůči těm, kteří ti pomáhají kráčet, závist vůči tvým bratrům a pochybnost o správnosti cesty.
Ty se však zvedni, učedníku, a bojuj s temnotou! Překonej i tuto zkoušku a upři svůj zrak do hloubky duše. Vyhledej skutečná pouta, která tě spojují s tvými učiteli, bratry i cestou. A zjistíš, že Láska a Oddanost nejsou obdivné pohledy ani slova uznání, ale vnitřní pevnost, hluboké šlechetné odhodlání a zrak upřený k hvězdě společných Ideálů.
Tehdy pochopíš, že skutečná Oddanost znamená zodpovědnost, pevné rozhodnutí kráčet, učit se a dávat, závazek vůči své duši, vůči cestě i osudu. Pochopíš, že stát se učedníkem znamená zavázat se, hluboce, svobodně a skromně. Pochopíš, že cesta k moudrosti je volba.
A to bude okamžik, kdy se zlatá brána otevře a objeví se horizont vzestupné cesty, která naplňuje život a dává ti do rukou ten nejkrásnější dar: smysl, cíl, radost žít a překonávat překážky, radost zkoumání, radost sloužení, radost oddanosti.
* * *
Zde končí můj příběh, učedníku, a začíná ten tvůj. Pokud ozvěna mých slov dolehla ke tvému srdci, pokud jsi zaslechl volání, již nečekej a začni stavět most přes hlubinu propasti, vykroč za hlasem svého srdce a vybojuj klíč, kterým odemkneš zlatou bránu. Budu tam na tebe čekat s novým příběhem.
