společnost

Život přináší těžkosti. Je to jeho podstata, je to motor, který jej pohání a stejně jako v motoru se musí střídat exploze a uvolnění, nádech a výdech, akce a odpočinek.

Nyní prožíváme dny s koronavirem, dny, které vzbuzují obavy a odhalují slabiny světa, který jsme vybudovali. Je těžké v krátkém článku psát o světě, o planetě a vlastně i o jiných státech, kulturách a národech. Podívejme se na sebe a na to, co se odhalilo.

Přirozený les představuje místo kypící životem. Je společenstvím nesčetného množství živých tvorů, které přesto vytváří harmonický celek. 

Když se blíží poslední svátky v roce, když je celé město oblečeno do svátečních šatů, když velké i malé stromky září tisíci barevných světel, pokaždé si vzpomenu na malé děvčátko z Andersenovy pohádky.

Každé místo je plné odlišných významů, vypráví jiné příběhy a je nabito specifickou energií. Souhrn všech těchto fenoménů na nás působí právě jako genius loci.

Plujeme na korábu, který nazýváme Zemí a který putuje naším vesmírem několik miliard let.