Koráb

Daniel Pastušek

Koráb
Plujeme na korábu, který nazýváme Zemí...

Plujeme na korábu, který nazýváme Zemí a který putuje naším vesmírem několik miliard let. Pluje stále po své dráze, klidně a majestátně, prochází mořskými bouřemi i klidnými vodami stále stejnou rychlostí 60 „uzlů“ za hodinu. Vesmírní námořníci jsou vesměs inteligentní, ale přesto v minulosti někdy docházelo ke vzpourám, neboť námořníci nebyli vždy spokojeni s některými kapitány a se směrem, kterým je vedli. Snad zklamali navigátoři, kdo ví… Některé bouře a vzpoury nepamatují už ani naši pradědové a lodní deníky je nezachycují.
Na Korábu však zůstaly různé ozdoby, monumenty a stožáry, které připomínají věk starých dobrých mořských vlků. Musely to být krásné časy, díváme-li se na to, co bylo na tomto korábu vytvořeno. Na palubě je ještě pár starých mořských vlků, kteří někdy večer při světle lampy vypravují o dávných časech svých předchůdců, ale je jich stále méně a mladí námořníci poslouchají jejich příběhy jako pohádky nebo báchorky, které se snad nikdy ani neuskutečnily…
Historie korábu Země je velice pestrá. Má za sebou již myriády mil a vypadá to, že ještě několik myriád mil napluje, ale nikdo si není jistý jakým způsobem; zda nebudou bouře na moři příliš silné a zda se všichni udrží na palubě. Náš Koráb má také problémy se směrem, kterým by chtěl plout. Ono směrů je několik, ale který z nich si vybrat? Poslední dobou se hovoří o dvou směrech, ke kterým vede několik cest; jednu nazývají cestou demokratickou a druhé říkají sociální „plavba“. Tu druhou prý ještě nikdy nikdo neviděl, není zmapována na nejlepších oceánských mapách a ani staří námořníci se o této podivné cestě nezmiňují.
Ta první již byla kdysi trochu prozkoumána, ale nedopadla nejlépe. Staří mořští vlci vyprávějí o takzvaném Athénském průplavu. Tento průplav byl na první pohled bezpečný, ale při jeho proplouvání bohužel došlo k několika navigačním chybám a Koráb byl lehce poškozen. Jeden dobrý navigátor jménem Sókratés, který upozorňoval na úskalí průplavu, byl hozen přes palubu. Jeho oddaný kamarád Platón převzal úlohu navigace, ale podporu nacházel jen u některých námořníků; kapitán mu však nebyl nakloněn nikdy. Mořští vlci také vyprávějí o navigátorech, kteří byli nuceni vyskočit z Korábu sami. Myslím, že některý z nich se jmenoval Seneca a uměl dobře radit kormidelníkům, ale dostalo se mu za to pouze nepochopení.
Někdy to bylo těžké, ale Koráb se vždy naštěstí zachránil před potopením. Asi to milí čtenáři znáte, když jde o život, tak jsme všichni přátelé… Snad se najde opět nějaký vhodný navigátor, který nám ukáže lepší cesty, abychom mohli brouzdat oceánem o něco klidněji a bezpečněji a měli všichni lepší pocit z dlouhé plavby. Momentálně bohužel máme mořskou nemoc, ale myslím, že se to brzo spraví; hlavně se koukat na břeh, najít si tam pevný bod, na ten se soustředit, a pak je to trochu lepší – není nám tolik špatně od žaludku. Musím říci, že to pomáhá, bodejť, je to zaručený recept starých mořských vlků.
Co se týče cestujících na lodi, je to společnost různorodá a to je velmi hezké. Každá skupinka má svou vlastní standartu, která vlaje na stěžni. Všichni jsou na tu svoji velmi hrdí. Poslední dobou to však někteří s tou svou hrdostí trochu přehánějí a dokazují jiným skupinkám, že ta jejich je nejlepší. Většinou se pak najde nějaký nadšenec, který všem vysvětlí, že každá standarta má své kouzlo, svůj význam a hodnotu; časem to pochopí, ale bohužel se opět objeví jiná skupinka, která myslí podobným způsobem, a tak se znovu musí najít nějaký nadšenec… a tak dále (celkem tendenční cyklus, který občas extrémně vybočí z normy, a pak nezbývá nic jiného, než zahájit boj proti těm, kteří nectí standarty druhých).
Milí čtenáři, tihle plavbou unavení námořníci nejsou ještě tak nebezpeční, nejhorší jsou lodní krysy, které se ukrývají v temných koutech podpalubí, rychle se množí a hlavně ujídají ze společných zásob, které máme přidělené na naši plavbu. Řekl bych, že je to dost smutná záležitost a je těžké se jich zbavit. Proto si myslím, že je vhodné před krysami varovat.
Záď lodi je dnes velice uznávanou částí korábu, i vyhazování přes palubu se tam přestalo provozovat. Chtěl bych čtenáře upozornit na to, že způsob, jakým se zbavovali nepohodlných námořníků, navigátorů, kormidelníků nebo samotných kapitánů, totiž vyhození přes palubu, nebyl zdaleka z těch nejhorších, které Koráb pamatuje. Staří mořští vlci vyprávějí o dobách, kdy se „nepohodlné osoby“ upalovaly přímo na palubě, prý za účelem lepší viditelnosti při nočních plavbách. Bohužel byli i takoví námořníci, kteří těmto oficiálním verzím věřili, nebo jim dokonce ještě dnes věří…


loď - loďka
Odvážlivci, kteří se vydávají na cesty mimo Koráb...

Na bocích Korábu je relativně klid, občas se tam nějaký námořník odváží a vyvěsí tam svou standartu, ale jinak jsou tato místa těžce obyvatelná a také se říká, že tam panují velké zimy. Na Korábu se nacházejí i takoví odvážlivci, kteří se vydávají na cesty mimo Koráb, na různé opuštěné koráby, a zkoumají je, zda by nebyly použitelné pro plavbu. Výsledky jsou zatím více než nedostačující, ale kdo ví… Staří mořští vlci také upozorňují na to, že by bylo moudřejší věnovat dukáty vynakládané na průzkumy jiných korábů na příď lodi, kde jsou námořníci velice chudí a docházejí jim zásoby, ale nikoho to moc nezajímá, a tak se pro záchranu přídě nic moc nedělá. Někteří námořníci se rozhodli, že budou řešit situaci na přídi sami, dělají si tam nějaké jaderné pokusy a chtějí jimi zastrašovat námořníky, kteří mají jiné standarty. Tyto pokusy jsou pro Koráb asi dost nebezpečné, protože někteří navigátoři se zlobí. Já jen doufám, že zvítězí zdravý námořnický rozum a že pošetilci, kteří se věnují pochybným výzkumům, svůj vlastní Koráb nepotopí.
Ještě bych se chtěl zmínit o jedné důležité osobě, kterou je možno na Korábu potkat. Je to takový zajímavý človíček, sedí v koši na vrcholu stožáru a vyhlíží, zda není na obzoru země, kde by mohl Koráb zakotvit a nabrat nové zásoby. Tento námořník v koši je velmi důležitou osobou, poněvadž také varuje své druhy před nebezpečím, které mohou představovat skály nebo útesy anebo nebezpečné mělčiny. Varuje i před zrádnou mlhou, která může být pro Koráb doslova zkázou. Avšak vítr, který duje do plachet, je asi příliš silný, a tak pokyny tohoto pozorovatele nejsou někdy dole slyšet, i když je též pravdou, že někteří námořníci jsou už nahluchlí, ale kdo ví…
Koráb, jak již jsem řekl, pluje miliardy let a doufám, že tomu tak bude ještě dlouho a že problémy spojené s plavbou námořníci vyřeší a jednoho dne snad budou svorně brouzdat oceánem. Tak vzhůru na palubu! Koráb musí plout dál.