hrdinství

Život přináší těžkosti. Je to jeho podstata, je to motor, který jej pohání a stejně jako v motoru se musí střídat exploze a uvolnění, nádech a výdech, akce a odpočinek.

V tomto roce uběhlo již 2500 let od legendární bitvy u Thermopyl (rok 480 př. n. l.), při které hrstka statečných dokázala projevit velikost ducha, která se skrývá v každém z nás. Kde vzali sílu zapsat se takto hluboko do dějin lidstva?

Slunce, které celý den rozpalovalo alexandrijské ulice, se sklání k západu. Ve městě je stále plno lidí; někteří spěchají, jiní se jen tak procházejí a užívají si příjemného okamžiku dne. Hypatie vychází ze svého domu, usedá do vozu a řídí ho až do Akademie, kde dnes bude hovořit o zvlášť složitých filozofických a matematických otázkách ...

NON NOBIS DOMINE, NON NOBIS, SED NOMINI TUO DA GLORIAM.

„Ne pro nás Pane, ne pro nás, pro slávu Tvého jména.“

Etické je, když každý jedinec hovoří o tom a objasňuje to, čemu rozumí a čemu věří.

Více než čtyři sta let, které již uplynuly od prvního vydání Cervantesova díla, vede don Quijote svůj boj. Boj, díky němuž se stal nesmrtelným.

Všichni jsme přišli na svět, abychom zemřeli. Otázkou je zvolit si způsob, jakým můžeme žít a v nejhorším případě i zemřít.

Ve svém rozsáhlém díle nás Platon provází a seznamuje se světem archetypů, v němž dlí ideje a čekají na odpovídající formu připravenou v hmotném světě, aby do ní sestoupily.

Každý člověk nosí uvnitř sebe Hrdinu, své malé obrněné Já, které každodenně bojuje ve prospěch zlepšení celku, jehož je součástí. Je to boj těžký a svízelný, avšak umožňuje stoupat po zázračném schodišti vedoucím k Duchovní hoře každého jednotlivce.