Caspar David Friedrich
Každé skutečné umělecké dílo musí vyjadřovat určitý pocit, pohnout duší diváka…
Každé skutečné umělecké dílo musí vyjadřovat určitý pocit, pohnout duší diváka…
Leonardo da Vinci nás ohromuje výjimečností ducha snad ve všech oblastech. Můžeme však u něj nalézt i něco, co nebylo vrozenou dispozicí a čím se můžeme inspirovat, abychom v sobě probudili malého Leonarda?
Desiderius Erasmus z Rotterdamu je jednou z nejslavnějších a nejvlivnějších osobností období renesance. Byl přesvědčeným humanistou, praktickým filozofem milujícím antickou tradici a současně křesťanským teologem, překladatelem a filologem, jenž se snažil dobrat přesnějšího pochopení původního Kristova učení, stejně jako učení starých řeckých a církevních myslitelů.
Alice Masaryková – nejstarší dcera prvního českého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka byla velmi talentovaná dáma. Svůj život zasvětila práci pro druhé, založila řadu škol, nemocnic a sociálních spolků, z nichž nejznámější je Československý červený kříž.
Vizionářka, teoložka, spisovatelka, lékařka, přírodovědkyně, skladatelka, psycholožka. To všechno jsou obory, v nichž vynikla jedna z nejpozoruhodnějších ženských postav středověku, která si navíc ve vší skromnosti dávala přídomek indocta – což by se dalo přeložit jako nevzdělaná.
Florence Nightingalová se stala světově známou jako zakladatelka první moderní ošetřovatelské školy. Její publikace o nemocničním plánování a organizaci hluboce ovlivnily Anglii i celý svět.
Světoznámá vědkyně a objevitelka, která díky své houževnatosti a vytrvalosti spolu se svým manželem objevila dva nové prvky, polonium a radium, a s nimi i princip radioaktivity. Byla však také velmi odvážná a za svým snem studovat fyziku se vydala až na pařížskou Sorbonnu, kde se stala první ženou studující tento obor.
Celý její život byl poznamenán bojem s předsudky týkajícími se vzdělání žen a jejich společenské role. Žena, která touží vědecky bádat na poli teoretické fyziky a matematiky, spíše než založit rodinu a starat se o manžela a děti… Dnes nás to snad nepřekvapí. V době života Milevy Marićové (1875–1948) však byly takové představy velmi neobvyklé.
Současný stav medicíny nevznikl z ničeho, ale je důsledkem historického vývoje a našich současných schopností a možností. Každá významná civilizace měla dobře fungující a propracovaný systém medicíny, který začínal u preventivních zdravotních doporučení pro jednotlivce i pro fungování společnosti a zahrnoval i léčbu využívající místní prostředky, nejčastěji léky z bylin a minerálů, léčivé prameny, dietní opatření, ale i některé náročnější operační výkony.