Marie Curie-Skłodowská

Aktuálně pořádáme na podobné téma tyto přednášky a kurzy:

Jana Aksamítová

Světoznámá vědkyně a objevitelka, která díky své houževnatosti a vytrvalosti spolu se svým manželem objevila dva nové prvky, polonium a radium, a s nimi i princip radioaktivity. Byla však také velmi odvážná a za svým snem studovat fyziku se vydala až na pařížskou Sorbonnu, kde se stala první ženou studující tento obor. A v neposlední řadě projevila i velkou ušlechtilost, protože za svými objevy vždy viděla prospěch lidstva: žádný z nich si nenechala patentovat a bez nároků na odměnu je přenechala vědcům celého světa, aby je mohli volně využít v mnoha dalších oborech.

Pracovité mládí

Marie Skłodowská se narodila ve Varšavě v rodině učitelů Władysława a Bronisławy Skłodowských jako jejich nejmladší dítě. Rodina patřila k nižší polské šlechtě a kvůli svým aktivitám


Marie Curie a její sestra Bronislava

zaměřeným proti Rusku, pod jehož nadvládou tehdy Polsko bylo, přišla o velkou část majetku i o příležitosti najít si dobré zaměstnání. Matka učila na dívčí škole, otec vyučoval matematiku a fyziku a byl ředitelem dvou chlapeckých gymnázií, ale z politických důvodů musel z těchto míst odejít a živil se výukou soukromých žáků stejně jako později jeho dcera Marie. Od mládí bylo jejím snem studium fyziky a matematiky. Vždy ji přitahovala čísla, a jak sama říkala, řešení matematických příkladů ji uklidňovalo a pomáhalo jí se soustředit.
Ve Varšavě bohužel Marie Skłodowská fyziku studovat nemohla, ženám to nebylo dovoleno, a proto se rozhodla odejít do Paříže na Sorbonnu. Pracovala jako soukromá učitelka dětí z bohatších rodin, aby si na studium vydělala peníze. Navíc nabídla své starší sestře Bronisławě, která chtěla jít studovat na Sorbonnu medicínu, že ji bude v prvních letech studia podporovat s tím, že až studia dokončí a získá nějaké prostředky, pomůže zase na oplátku finančně Marii. A tak se také stalo. Po celou dobu studií své sestry Marie pracovala, ale po večerech se vytrvale vzdělávala a studovala matematiku, fyziku, chemii a francouzštinu. A tak téměř čtyři roky trpělivě čekala na svou velkou chvíli.

Sorbonna: splněný sen

V roce 1890 sestra studia dokončila a pozvala Marii do Paříže. Ta se tam dostala až o rok později. Po příjezdu se hned jela podívat na vysněnou univerzitu, záhy složila zkoušky a jako první žena začala na Sorbonně studovat matematiku, fyziku a chemii. Zpočátku žila u své sestry na okraji Paříže, ale po několika měsících se přestěhovala do takzvané Latinské čtvrti v blízkosti univerzity. Žila velmi chudě a skromně a její studium ji zcela pohltilo; dokonce tak, že zapomínala na jídlo, v zimě si nechtěla topit, aby neutrácela peníze, a tak se několikrát ocitla na pokraji svých fyzických sil. Ale vždy za pomoci přátel tyto těžké situace překonala, a nakonec všechny strasti zastínilo usilovné studium a zarputilé zkoumání zákonitostí matematiky, fyziky a chemie. V roce 1893 získala diplom z fyziky a o rok později z matematiky. Pak začala pracovat pro Lippmannovy závody v areálu univerzity, kde dostala přidělený sklad, ze kterého si udělala provizorní laboratoř, aby mohla zahájit svoje výzkumy.

Spřízněné duše

Ve svém mládí se Marie Skłodowská zařekla, že se nikdy nezamiluje, že se plně bude věnovat pouze vědě. Srdce však vždy neposlouchá příkazy rozumu. V roce 1894 se seznámila s mladým vědcem Pierrem Curiem, který pracoval v laboratoři Henryho Becquerela. Společná práce a obrovské nadšení pro vědu je postupně sblížily a Marie našla v Pierrovi velikou životní oporu i lásku. O dva roky později se vzali. Oba byli stejně zapálení pro vědecké zkoumání a pro nové objevy. Byli i stejně ušlechtilí v tom, že své výzkumy a postupy nechali k dispozici dalším badatelům a nikdy si je nenechali patentovat navzdory tomu, že celý život bojovali o finanční zajištění své rodiny i svých výzkumů a mohlo jim to přinést nemalé bohatství.
Pierre Curie doporučil Marii svému zaměstnavateli Bequerelovi a ten jí nabídl možnost doktorské práce na výzkumu uranové rudy a její radioaktivity. Tak začala její velmi zdlouhavá a namáhavá práce na tom, aby z uranové rudy získala sloučeniny, které jsou příčinou radioaktivity.


Marie a Pierre Curie

Po nějaké době Pierre Curie, když viděl Mariino zapálení, odložil své vlastní výzkumy a přidal se k ní. Oba brzy pochopili, že příčinou radioaktivity musí být nějaký nový prvek, který září mnohem více než uran, ale ještě několik let trvalo, než se jim ho podařilo izolovat. Po čtyřech letech, v roce 1898, objevili polonium, prvek, který Marie pojmenovala po své rodné vlasti. Ten ale nebyl zdrojem tak silné radioaktivity. Proto pracovali dál a v prosinci téhož roku objevili onen zářící zdroj pojmenovaný podle svých zvláštních vlastností radium. A tak se konečně přiblížili k pochopení procesu radioaktivity a mohli ho popsat jako důsledek rozpadu jádra atomu.
V té době začala Marie Curie-Skłodowská publikovat řadu vědeckých článků jak o nových prvcích a radioaktivitě, tak i o rychlém rozpadu nádorových buněk vystavených radioaktivnímu záření, což byl velmi nadějný vědecký objev. V roce 1903 jako první žena získala titul doktor fyziky a ve stejném roce jí byla udělena Nobelova cena za fyziku. Sorbonna sice roli Marie při výzkumu příliš neuznávala, ale ocenila Pierra, který se na univerzitě stal profesorem a vedoucím katedry fyziky. Tímto krokem manželé získali nějaké finanční prostředky na svůj další výzkum a lepší laboratoř a také všeobecnou podporu pro svou práci.

Životní ztráta

Navzdory obrovskému množství práce a trvalému nedostatku peněz pro svůj výzkum byli manželé Curieovi šťastní. Věnovali se vědeckému zkoumání, které je zcela pohltilo, ale zároveň spolu prožívali chvíle šťastného rodinného života. V roce 1897 se jim narodila první dcera Irène, budoucí nositelka Nobelovy ceny za objev umělé radioaktivity, a v roce 1904 druhá dcera Ève. Výsledky jejich výzkumů překonávaly všechna očekávání a odhalovaly netušené možnosti využití, především v medicíně. A oni snili o tom, co všechno ještě dokážou. Ale život nikdy není přímočarý.
19. dubna 1906, při nehodě s povozem, přišel Pierre Curie o život. Pro Marii to byla nepopsatelná rána. Ztratila spřízněnou duši, milujícího manžela a otce svých dcer i zapáleného spolupracovníka, který jí nadšeně pomáhal při jejích objevech. A také vědce, který jí mohl poradit svými zkušenostmi a vědomostmi. Projevila se však opět její obrovská vnitřní síla a znovu se na své životní cestě zvedla a pokračovala dál. Pařížská Sorbonna se tentokrát zachovala lépe a prázdné místo vedoucího katedry po Pierrovi přenechala Marii, která tak byla alespoň trochu finančně zajištěna a mohla dál pokračovat ve svých výzkumech.

Další plodný život

Neustále se snažila nejen pracovat, ale i připomínat v mnoha přednáškách důležitost tohoto výzkumu pro celý svět, a především pro lékařství, kde se už začalo s prvními pokusy s radiem a jeho působením na rakovinné buňky. V roce 1911 získala druhou Nobelovu cenu, tentokrát za chemii. I když jako žena nebyla zvolena do Francouzské akademie věd, druhá Nobelova cena přesvědčila francouzskou vládu, aby jí pomohla při práci, a tak byl v roce 1914 založen Ústav pro radium za účelem výzkumu v oblasti chemie, fyziky a lékařství, který Marie vedla.
Během první světové války se Marie Curie-Skłodowská vrhla do pomoci všude, kde to bylo možné. Navrhla pojízdné rentgenové vozy, které v polních podmínkách pomohly vyšetřit více než milion zraněných vojáků. Sama pak působila jako ředitelka radiologického servisu Červeného kříže a založila první francouzské radiologické centrum. Hned na začátku války nabídla


Nobelova cena za chemii

francouzské bance své zlaté Nobelovy ceny, aby se peníze z nich použily na pomoc potřebným, což však banka odmítla. Všechny své válečné zážitky shrnula v knize Radiologie a válka (La radiologie et la guerre), která vyšla v roce 1921. Po válce pokračovala ve své práci v Ústavu a zároveň jezdila po celém světě, přednášela a sbírala prostředky pro další výzkum. Získala mnohé další ceny, a dokonce v roce 1921 na cestě do USA, kde byla triumfálně přivítána, dostala od prezidenta Hardinga jeden gram radia pro své další výzkumy.

Zemřela 4. července 1934 na leukemii, pravděpodobně vyvolanou kontaktem s radioaktivními materiály, se kterými celý život pracovala bez ochranných pomůcek. Pohřbena byla ve Sceaux vedle Pierra, jak si to přála. V roce 1995 byly její ostatky přeneseny pod kopuli pařížského Pantheonu, a tak Paříž alespoň posmrtně ocenila její obrovské zásluhy.

Co by nám všem Marie Curie-Skłodowská mohla sdělit dnes?

Že stojí za to pracovat ve prospěch lidstva, i když nás tato práce stojí velké úsilí a někdy musíme překonat téměř nadlidské překážky. Že stojí za to dát svému životu smysl a naplňovat ho vždy s velkou skromností, poctivostí a ušlechtilostí. Ona toho byla velkým příkladem.

Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 106.