Zabýváme-li se jakoukoliv částí přírody, zjistíme, že cyklické opakování rozličných fenoménů je samozřejmostí. Je naprosto zřejmé, že bez opakování není poznání.

Když existuje smysl pro krásu, je vše, co člověk uskutečňuje, následuje tento smysl, krásné. Stejně tak může existovat smysl pro ctnost a správnost, a když se vloží do jednání, je vše, co člověk dělá, o čem přemýšlí a co cítí, správné a krásné.

Slunce, které celý den rozpalovalo alexandrijské ulice, se sklání k západu. Ve městě je stále plno lidí; někteří spěchají, jiní se jen tak procházejí a užívají si příjemného okamžiku dne. Hypatie vychází ze svého domu, usedá do vozu a řídí ho až do Akademie, kde dnes bude hovořit o zvlášť složitých filozofických a matematických otázkách ...

Pokaždé, když vcházím do muzea, dělám to s očekáváním člověka, který vchází do domu svého přítele; někdy přicházím už poněkolikáté, a proto se pohybuji mnohem pohodlněji a důvěrněji; jindy zase přicházím poprvé, potichu a s úctou člověka, který se setkává s malým mystériem.

To, co se obecně nazývá filozofií, má podle současného chápání kořeny v Řecku. Ale filozofie není produktem řecké kultury, neboť i ostatní civilizace měly své silné filozofické kořeny, stejně kvalitní a dobré, jako byly ty řecké. Přesto se západní svět považuje za dědice řeckého způsobu vnímání.