Život přináší těžkosti. Je to jeho podstata, je to motor, který jej pohání a stejně jako v motoru se musí střídat exploze a uvolnění, nádech a výdech, akce a odpočinek.

Poté, co jsme v předchozí části provedli rozbor základních prvků, díky nimž dětská povídka získává jistý osobitý charakter, budeme se dále věnovat studii tří typů pohádek.

Všichni si občas povzdechneme, že nestíháme, že čas běží příliš rychle, že bychom potřebovali pár dní navíc… Toto téma fascinovalo již staré řecké filozofy, kteří se mu hodně věnovali. Ve svých úvahách dospěli k tomu, že není čas ten, který plyne, běží, letí…, ale jsme to my, kteří se pohybujeme v jeho proudu.

Můžeme učinit dítě šťastným? Je to důležitá otázka, životní cíl. Svět budou vytvářet ti, kteří jsou dnes dětmi, avšak pokud sníme o lepším zítřku, ti, kteří ho budou vytvářet, musí být dnes šťastní a musí vyrůstat ve zvláštním prostředí, neboť i oni jsou zvláštní.