Abychom mohli mluvit o opravdové kvalitě života, musíme zvažovat člověka v jeho celistvosti, a ne pouze to, co může dát a vyrobit. Musíme zvážit výchovu, která od nejútlejšího věku dbá o psychický, mentální, morální a duchovní rozvoj těch, kteří později budou muset dát to nejlepší ze sebe, když se nejprve oni sami stanou lepšími.
Zdraví obvykle definujeme jako fyzické, psychické a sociální prospívání. Nejde tedy výlučně o stav, kdy nás netrápí nemoc nebo nám nic nechybí. Zdraví je komplexním stavem pohody těla a duše, a dokonce i našeho sociálního zázemí.
Současný stav medicíny nevznikl z ničeho, ale je důsledkem historického vývoje a našich současných schopností a možností. Každá významná civilizace měla dobře fungující a propracovaný systém medicíny, který začínal u preventivních zdravotních doporučení pro jednotlivce i pro fungování společnosti a zahrnoval i léčbu využívající místní prostředky, nejčastěji léky z bylin a minerálů, léčivé prameny, dietní opatření, ale i některé náročnější operační výkony.
Etické je, když každý jedinec hovoří o tom a objasňuje to, čemu rozumí a čemu věří.
Ve svém rozsáhlém díle nás Platon provází a seznamuje se světem archetypů, v němž dlí ideje a čekají na odpovídající formu připravenou v hmotném světě, aby do ní sestoupily.
Každý člověk nosí uvnitř sebe Hrdinu, své malé obrněné Já, které každodenně bojuje ve prospěch zlepšení celku, jehož je součástí. Je to boj těžký a svízelný, avšak umožňuje stoupat po zázračném schodišti vedoucím k Duchovní hoře každého jednotlivce.
