Otázky dobra a zla jsou stejně staré jako historie lidstva. Asi každý z nás se čas od času zeptá: Co je dobré a co špatné? Co je užitečné a co škodlivé? Co je přínosné a kdy zase naopak tratíme? Tyto otázky si kladli lidé dávno před námi. Svoje představy a odpovědi vtělili do mýtů a pohádek.
Z jednoho z nejstarších mýtů o prvních lidech Adamovi a Evě se dozvídáme, že pojedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Tedy již velice dávno lidé poznali a uvědomili si, že všechno nemusí být pro člověka jen dobré a že mu všechno nemusí prospívat. Do chvíle, než člověk dospěje k rozlišování dobrého a zlého, žije v čisté „dětské“ nevinnosti. Práce a jakákoliv činnost je mu radostí a potěšením. Žije bezstarostně v ráji. V okamžiku, kdy začne rozlišovat mezi dobrým a zlým, je vyhnán z ráje a přebírá odpovědnost za svá rozhodnutí. Jeho vědomí dozrálo a současně se rozštěpilo. Člověk si začíná uvědomovat rozdíl mezi sebou a okolním světem. Musí být opatrný v tom, co dělá a jak jedná. Musí myslet nejen na sebe, ale i na druhé.
Starověký mýtus o Gilgamešovi zase vypráví příběh o vládci města Uru, který zatoužil stát se nesmrtelným. Když přichází o svého přítele Enkidua, hledá rostlinu nesmrtelnosti, aby mu vrátil život. To vnímá jako největší dobro, dokud nepochopí, že štěstí člověka není v nesmrtelnosti jeho těla, ale naopak ve smrtelnosti. Díky vědomí našeho omezeného času se snažíme na tomto světě něčeho dosáhnout, zanechat nějaké dílo. Gilgameš staví mohutné opevnění města, které by mělo navždy ochránit jeho lid před okolním světem. Zanechává za sebou kulturu a civilizaci, jež nás může inspirovat, stejně jako příběh o hlubokém přátelství, které nakonec překonalo i smrt.
Zajímavé pojetí nalezneme u starých Egypťanů, kteří se, více než jiné národy, zaměřili na společnost a její hierarchii, která má fungovat podobně jako včelí úl. Chápali, že se děje jakési přírodní zlo, se kterým je zapotřebí určitým způsobem počítat a vyrovnat se s ním. To dokumentuje následující příběh. Faraon měl zvláštní sen, že stojí na břehu Nilu. Vidí, jak z Nilu vystupuje sedm tučných krav. Za nimi však vystoupilo sedm krav hubených a ty sežraly všechny ty tučné krávy. Faraon chtěl vědět, co ten sen znamená. Dostalo se mu následujícího vysvětlení. Těch sedm tučných krav představuje sedm úrodných let, kdy se lidem bude dařit dobře. Těch sedm hubených krav zase představuje roky neúrody a roky hladovění. Na základě tohoto výkladu snu měl faraon vybrat moudrého správce, který bude v letech úrodných shromažďovat přebytky do faraónových sýpek a v letech neúrody je zase rozdávat lidem. Dobro tak Egypťané viděli ve vytváření společenské soudržnosti, v práci na společných stavbách zavlažovacích kanálů, budování cest, chrámů a pyramid. Chápali, že dobrem je podřizování se společenské hierarchii, která zajišťuje nezbytnou a už v té době rozvinutou organizaci společnosti. Z toho také vyplývala nutnost dodržování zákonů, poslušnost a úcta k faraonovi, který ztělesňoval Zákon.
Z českých mýtů můžeme vzpomenout praotce Čecha, který hledal dobro jako příhodné místo, jakousi rajskou zahradu pro svůj lid. Našel v Polabí horu Říp, ze které obhlédl velkou nížinatou krajinu, o níž vytušil, že to je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající… Uvěřil, že v ní se bude dařit jeho lidu. Tento lid byl učenlivý a učil se hodně od okolních národů a svou prastarou moudrost transformoval do podoby pohádek. To dokazují časté začátky pohádek slovy Za devatero horami…, V jedné daleké zemi… nebo se jejich hrdinové vydávají do světa, aby se něco naučili a získali zkušenosti apod. Klasická česká pohádka se tak rovnoprávně zařadila vedle mýtů a pověstí, neboť oplývá nahromaděnou moudrostí mnoha národů. Svými krásnými příběhy ukazuje symbolické obrazy dobra a cestu k němu. Ukazuje, že ta cesta není nikdy jednoduchá, bývá vždy obtížná, ale je pokaždé vítězná.
Hrdinové pohádek jsou nekomplikovaní, dobromyslní a věří, že dobro vždy zvítězí. Nebojí se snášet nepohodlí a strasti a podstupují zkoušky v podobě úkolů, které mají prověřit jejich vytrvalost, sílu, trpělivost, chytrost, odvahu i statečnost a mají je zocelit v boji se zlem. Dobro je v pohádkách zobrazováno jako kladné vlastnosti jejich hrdinů a jejich příkladné jednání. Tito hrdinové, kdykoliv mají možnost někomu pomoci, tak mu pomohou a nežádají za to odměnu. Když následně i je samotné potkají obtíže a překážky a oni potřebují pomoc, tak se jim jejich jednání vrátí.
Pohádky a mýty představují jednoduché, prověřené a stále platné recepty, jak jednat, aby se nám dobře dařilo a mohli jsme žít dobrý, spokojený život a být šťastní. Jsou přirozeným a nevtíravým poučením pro všechny lidské generace, od dětí, přes mládež, až k dospělým a zralým. Proto se k nim neustále vracíme, bez ohledu na to, kolik nám je let.
Pokud se dnes zamýšlíme nad tím, co považujeme za dobro a co za zlo, tak si uvědomujeme, že to vychází často z našeho subjektivního hodnocení. Na fyzické úrovni sledujeme užitečnost, a za dobré považujeme to, co nám přináší blahobyt a zvětšuje naše hmotné statky. Na úrovni emoční zase cítíme, co nám přináší radost, harmonii a štěstí. Na úrovni mentální kladně hodnotíme rozšiřování našich znalostí a hlubší porozumění přírodním a společenským zákonům. Na úrovní vůle za dobré považujeme schopnost rozhodovat se a držet se vytyčeného cíle, a tím formovat svůj charakter. Kulturně duchovní úroveň představuje hodnoty, které neumíme dost dobře ocenit, ale právě ony přispívají k našemu růstu a obohacují nás. Obecně můžeme říct, že dobrem je to, co je ve směru evoluce a směřuje k růstu, rozvoji a zdokonalení. Na této cestě se pak neobejdeme bez čerpání moudrosti ze starých mýtů a pohádek.
Z použité literatury:
Bible, kniha Genesis
Epos o Gilgamešovi
Jirásek, Alois: Staré pověsti české
Sedláček, Tomáš: Ekonomie dobra a zla
Článek vyšel v časopise Akropolitán č.186.
