My lidé, tak náchylní k následování módních trendů diktovaných společenskými konvencemi a zvyklostmi, bychom se měli naučit řídit se módou, která prospívá naší pravdivosti a přirozenosti. Mám na mysli, abychom se oblékali podle módy ročních období, podle rytmu, který udává právě sama příroda.
Tím nechceme objevit nic nového. Starověké civilizace uctívaly roční cykly nikoliv z prostoduchosti, nýbrž z hluboké znalosti základních zákonů životních rytmů.
Pravdou je, že většina lidí nevědomky a bezděčně uctívá slunce, a i když to není náboženský kult v archaickém smyslu, je to kult světský a moderní, v němž není nutné příliš se zabývat metafyzickými vlastnostmi zářivé hvězdy, nýbrž stačí ocenit její zjevné hmotné projevy. Existuje potřeba vyjít z uzavřených prostor, užívat si čerstvého vzduchu, „být na slunci“. Mořské pláže, řeky, potoky a bazény získávají zvláštní kouzlo, v němž se snoubí síly vlastní vodám a jiná, velmi jedinečná síla slunce.
Být na slunci znamená být na světle, znamená zbavit se nejen oděvu, ale především starých a opotřebovaných psychických prvků. Začínající léto s sebou přináší výslovnou touhu začít nové věci, načrtnout plány pro bezprostřední i vzdálenější budoucnost, opustit smutek a bolest, aby se dal prostor novým pozitivním citům.
Slunce vylepšuje vzhled všech věcí propůjčujíc jim část svého mimořádného lesku. Proto se nám vše zdá krásné a jsme schopni zastavit se a pozorovat to, co sice vídáme každý den, ale nikdy jsme to tak jasně nevnímali. Ulice naší každodenní rutiny je jiná, stejně jako jsou jiné tváře lidí, s nimiž sdílíme hodiny a hodiny práce a jejich společnost. Stromy jsou skutečně jiné – i když kořen zůstává stejný – a okolí se naplňuje novými zvuky, včetně ptáků, kteří, ve velkém městě nezpozorovatelní, se nám svým cvrlikáním snaží naznačit, že se v přírodě něco změnilo.
Léto podněcuje přátelství a důvěrnost a podporuje něco, co bychom snadno mohli nazvat zralostí, stejně jako u plodů země. V lidech je klid, který nepramení pouze z dovolené, ale z celkového rytmu našeho okolí. Existuje větší schopnost dávat, pomáhat těm, kdo to potřebují, radovat se s těmi, kdo se radují, a trpět s těmi, kdo trpí.
Je věcí filozofů nabízet a přijímat tento nový trend, který se mění, aniž by sám měnil, a podporuje životní cykly, aniž by je narušil. Je na filozofech, aby následovali letní módu. To znamená zbavit se staré kůže, zbavit se prvků opotřebovaných zkušeností a zaměřit se na nové možnosti jednání a vnitřního uskutečňování. To znamená přizpůsobit se konstruktivnímu a klidnému duševnímu rozpoložení, zralému jako jsou plody přírody. Být s létem znamená uznat výhody světla, praktikovat vnitřní vyjasnění, poznání sebe sama i ostatních, ctít pravdu a upřímnost a žít, jako by naše já bylo pro sluneční paprsky průzračné. Převzít tuto módu znamená pro filozofa zavázat se k rozjímání, k tomu vybrat si své nejlepší ctnosti a pečlivě plánovat setbu na příští zimu, aby ani jedno stéblo v lidských brázdách nerostlo náhodně. Znamená to nabídnout ruce a srdce ostatním, podporovat trvalá pouta. Znamená to pozvednout oči a rozpoznat velký zázrak, který prožívá příroda a který tudíž může prožít každý z nás v té míře, v jaké se na něm podílíme.
Léto je život.
A filozof, který miluje Moudrost, který ji hledá v každém koutku zkušenosti, také miluje Život, cení si ho, slouží mu a kráčí spolu s ním k novým a jistým obzorům.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č.193.
