Karel IV., český král a římský císař, byl jednou z nejvýznamnějších osobností pozdního středověku. Jeho vláda, trvající od roku 1346 do roku 1378, se nesmazatelně zapsala do dějin nejen českých zemí, ale celé Evropy.
Po tragické smrti posledního Přemyslovce Václava III. v roce 1306 se česká šlechta ocitla ve složité situaci. Po dlouhých jednáních o jeho nástupci padla volba na Jana Lucemburského, syna římského krále Jindřicha VII. Sňatkem s Eliškou Přemyslovnou, sestrou zesnulého krále, získal Jan nárok na český trůn. Tento krok byl motivován snahou Lucemburků posílit svou pozici v rámci Svaté říše římské a zároveň získat významné území v srdci Evropy.
Janovi a Elišce se 14. května 1316 narodil syn Václav, později známý jako Karel IV. Jeho výchova byla ovlivněna jak českým, tak francouzským prostředím. Jelikož jeho otec trávil většinu času ve Francii, zůstával zpočátku malý Václav v péči své matky Elišky na českém dvoře. Možná z nedůvěry k české šlechtě ho však král Jan ve třech letech nechal na nějakou dobu internovat bez matky na hradě Loket. Ve 13 letech byl pak Václav poslán na studia do Francie, kde se seznámil s tamější kulturou, jazykem i zvyky. Navštěvoval univerzity v Paříži a v Avignonu, kde studoval právo a teologii. Právě právnické vzdělání se mu později velice hodilo při řešení složitých politických otázek. Kromě latiny, která byla jazykem vzdělanců, ovládal i francouzštinu, italštinu a němčinu. Tyto jazykové znalosti mu umožnily snazší komunikaci s ostatními evropskými panovníky.
Již v mladém věku se Václav začal aktivně zapojovat do politiky. Jeho otec ho postupně připravoval na budoucí vládu a svěřoval mu důležité úkoly. Václav se účastnil otcových diplomatických jednání, seznamoval se s fungováním státní správy a získával přehled o mezinárodní politice. V roce 1323 byl svým otcem povolán do severní Itálie, aby se s ním podílel na vytvoření enklávy pod Lucemburskou nadvládou. Zde zažil své první politické a válečnické zkušenosti. V následujícím roce byl jmenován moravským markrabětem. Moravské země byly v té době nestabilní a Václav zde musel čelit jak vnitřním sporům, tak hrozbě zahraničních útoků. Díky tomu však získal první zkušenosti s vládnutím a řešením komplikovaných politických situací.
Po smrti otce Václav nastoupil na český trůn. Již při sňatku s první manželkou Blankou z Valois přijal biřmovací jméno Karel a jako Karel IV. zahájil jednu z nejúspěšnějších vlád v českých dějinách. Nejprve se zaměřil na upevnění své moci a na zlepšení vnitřní situace v českých zemích. Bohužel většina královského majetku byla jeho otcem zastavena, aby měl peníze na své politické plány. Proto se Karel IV. již v počátcích své vlády snažil omezit moc šlechty a posílit královskou autoritu. Zároveň se věnoval rozvoji měst a řemesel, což přispělo k hospodářskému oživení země. V zahraniční politice se Karel IV. orientoval především na Svatou říši římskou. Jeho cílem bylo dosáhnout císařské koruny, a posílit tak prestiž českého království. K dosažení tohoto cíle využíval sňatkové politiky, diplomatických jednání a výjimečně i vojenské síly.
Po získání císařské koruny čelil Karel IV. odporu některých říšských knížat, která se posílení jeho moci obávala. Byl však již zkušeným diplomatem a dokázal si většinu svých protivníků získat na svou stranu. Ve své zahraniční politice vždy usiloval o udržování dobrých vztahů s ostatními evropskými panovníky. Své dcery provdával za významné evropské prince, čímž si zajišťoval jejich spojenectví. Snažil se také udržovat dobré vztahy s francouzským králem, který byl jeho strýcem. S anglickým králem Edwardem III. se střetl ve stoleté válce, ale později se s ním usmířil. Podobně to dopadlo i s polským panovníkem Kazimírem III., jehož dceru si vzal jako čtvrtou manželku.
Co se týče vlády Karla IV. v českých zemích, byla to doba nebývalého rozkvětu. V organizaci státu zavedl řadu reforem, které měly za cíl zefektivnit správu země a zajistit jednotný právní řád. Byly vydány nové zákony a nařízení, které upravovaly různé oblasti života společnosti, od správy měst až po trestní právo. Karel IV. také podporoval rozvoj měst, kterým uděloval rozsáhlá privilegia. To přispělo k rozvoji měšťanstva a posílení jeho postavení ve společnosti a také k rozvoji řemesel a obchodu. Zavedl jednotnou měnu, pražský groš, který se stal významným platidlem v celé střední Evropě. Podpořil výstavbu cest a mostů, což usnadňovalo obchod a cestování. Důležitou roli hrálo také stříbro, jehož těžbu v Kutné Hoře král podporoval a díky níž se české země staly jedním z nejbohatších států v Evropě.
Karel IV. nezapomínal ani na umění a vědy. V roce 1348 v Praze založil Karlovu univerzitu, která se stala významným centrem vzdělanosti v Evropě. Inicioval vydávání knih, jež měly sloužit hlavně k poučení, jako byl například titul „Životy starých filozofů“. Inicioval stavbu nových kostelů, klášterů a paláců. Nejznámějším příkladem jeho stavební činnosti je Karlův most, jenž je dodnes symbolem hlavního města. Hrad Karlštejn, založený Karlem IV. v roce 1348, byl nejen mocnou pevností, ale také místem, kde byly uloženy české korunovační klenoty. Hrad byl vyzdoben nádhernými freskami a sochami, které ve své době dosahovaly mimořádné umělecké úrovně. Nechal vybudovat také Nové Město pražské, které se stalo centrem řemeslníků a obchodníků. Na svém dvoře vždy rád uvítal umělce, vědce i spisovatele. Sám prostřednictvím korespondence udržoval kontakt s významnými kulturními osobnostmi doby, jako byl například italský básník Francesco Petrarca.
Roku 1344 byl z jeho popudu položen základní kámen Svatovítské katedrály. Kladl důraz na nadčasové hodnoty, jež by církev měla šířit, jako je čest, pracovitost, morálka a služba lidem. Zároveň se snažil omezit moc papežství a dosáhnout větší nezávislosti české církve.
Historická tradice říká, že se po návratu do Čech musel znovu naučit česky. Znovu ovládnout rodný jazyk pro něj bylo zcela zásadní pro porozumění českému národu. Traduje se, že sedával u brány a každý člověk s ním mohl mluvit a sdělit mu své stížnosti či radosti.
V osobě Karla IV. se spojilo několik směrů životního působení. Politický, kulturní, vědecký, náboženský i filozofický. Sám o sobě tvrdil ve svých pamětech „Vita Caroli“, že jeho život má dvě tváře. Osobní jako tvář jednotlivce a společenskou jako tvář panovníka. Zároveň připomíná svým nástupcům, kteří budou sedět na dvou trůnech jako on, aby dbali jeho těžce vydobytých zkušeností, těch osobních i těch vladařských. Jak sám píše: Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený. A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než jak se má on sám, protože král je spjat s lidmi, jako je duše spjata s tělem.
Jeho duše se odebrala z tohoto světa 29. listopadu 1378 na Pražském hradě poté, co se vrátil z Francie, kde jednal s králem Karlem V. o možném budoucím uspořádání Evropy. Přestože se časově nacházíme v pozdním středověku, Karel IV. jako člověk i panovník svou dobu předběhl. Jeho dílo by se dalo označit za renesanční. Usiloval o vzdělání sebe i svého národa, což jinde ve světě nebylo vůbec běžné. Prosazoval řád, právo a spravedlnost na rozdíl od představy vlády silnějšího. Umění, které podporoval, mělo zdůrazňovat krásu, a to hlavně lidského ducha ozdobeného ctnostmi, ať už náboženskými či rytířskými. Prosperita jeho lidu byla pro něj nejdůležitější, ač mu to bylo pozdějšími historiky vyčítáno jako přílišné stranění českému království. Jeho cílem byla jednota říše a života, která se naplňuje postupným sjednocováním všech mnohostí, stejně jako se stavba velké katedrály skládá z malých stavebních bloků. Jednota za mnohostí je odkazem života Karla IV.
Z použité literatury:
Čechura, Jaroslav. Karel IV: na dvojím trůně. Praha: Rybka Publishers, 2016
Bauer, Jan. Karel IV: císař a král. První vydání. Praha: Brána, 2016
Šebek, Jaroslav. Karel IV. stále živý: odkaz státníka v historiografii a historické paměti. První vydání. Praha: Historický ústav, 2017. 266 stran. Karel IV. Vita Caroli Quarti, Vlastní život Karla IV. 1. vydání. Přeložil Rudolf Mertlík. V Brně: CPress, 2016
Uhlíř, Zdeněk. Karel IV: sen gotické svobody. 1. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, 2017
Karel, Mašek, Richard, Bláhová, Marie, Občanské sdružení Karel IV a Univerzita Karlova: Karel IV., státnické dílo. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2003
Kuthan, Jiří a Royt, Jan. Karel IV: císař a český král - vizionář a zakladatel. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016
Žůrek, Václav. Karel IV: portrét středověkého vládce. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018
Kalista, Zdeněk. Karel IV: jeho duchovní tvář. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2007
Článek vyšel v časopise Akropolitán č.188.
