Fanoušci filmové ságy Star Wars se letos v prosinci dočkali vánočního dárku v podobě premiéry nové epizody Poslední z Jediů. V tomto článku se podíváme do minulosti, ke zdroji, ze kterého George Lucas čerpal inspiraci: ke starodávným mýtům.
Se zrodem fenoménu Star Wars se pojí jméno známé spíše těm, kteří se zajímají o mytologii, než fanouškům science fiction: jméno religionisty Josepha Campbella (čeští čtenáři mohou znát jeho knihy Tisíc tváří hrdiny nebo Proměny mýtů v čase), který byl přítelem George Lucase a také inspirátorem jeho světa hvězdných válek.
O tom, že Campbellovo dílo o mýtech mělo skutečně zásadní vliv na tvorbu Hvězdných válek, svědčí dopisy uložené dnes v Campbellově muzeu v Santa Barbaře, a sám Lucas na jedné tiskové konferenci prohlásil: Ano, pokládal jsem ho (Campbella) za učitele. Byl úžasným vědcem a úžasnou osobou. Když jsem začínal vytvářet hvězdné války, znovu jsem přečetl Tisíc tváří hrdiny.
Ve zmíněné knize Campbell zkoumá hrdinské mýty různých kultur, nalézá ve všech těchto starodávných příbězích shodné prvky a ukazuje, že v sobě nesou hluboké poselství o překonávání překážek a rozvoji vlastních dovedností. Příběh Luka Skywalkera, ústřední postavy hvězdných válek, obsahuje mnoho shodných prvků, a stává se tak moderním mýtem – změnila se kulisa, hrdina vyráží na své cesty ve vesmírných lodích místo na koních, a místo zabití draka ničí Hvězdu smrti; esence a smysl příběhu však zůstávají nezměněné.
V čem všem se Luke Skywalker podobá hrdinům dávných mýtů? Tak jako mnoho klasických hrdinů je výjimečný už svým původem, dětství však tráví stranou velkých událostí, v nevědomosti o vlastním významu: Luke vyrůstá ve farmářské rodině na planetě Tatooine, ačkoli je synem bývalé královny Amidaly a Anakina Skywalkera – Darth Vadera, mimořádně nadaného rytíře Jedi, který však přejde na temnou stranu. Lukův příběh se v tomto ohledu podobá například legendě o Artušovi, který je synem krále, avšak díky mágu Merlinovi vyrůstá v ústraní a jeho původ se projeví, až když vytáhne slavný meč z kamene.
Jakmile hrdina jednou opustí své bezpečné útočiště, prochází řadou nebezpečí a soubojů, které ho dostávají až na samý pokraj jeho možností, až na hranici smrti. Vrcholem jeho cesty je zkušenost, kterou psycholog C. G. Jung nazývá setkání se stínem. Stín je ztělesněním negativních aspektů, jež má každá osobnost, a které hrdina musí překonat. V některých mýtech se stín objevuje v podobě nějakého monstra; například řecký hrdina Théseus musí projít labyrintem a utkat se s Minotaurem, bytostí napůl lidskou a napůl zvířecí, která představuje animální část člověka. Jindy není souboj se stínem vyjádřen prostřednictvím fyzického boje, ale boje vnitřního, kdy je hrdina nucen překonat některou svou slabost, například strach, pochybnosti nebo ješitnost.
Pro Luka Skywalkera přichází souboj se stínem, když v epizodě Návrat Jediho porazí svého otce Darth Vadera a je Palpatinem, císařem galaktického impéria, přesvědčován, aby ho zabil. Palpatin zlákal na temnou stranu už Lukova otce a ví, že pokud se mu podaří Luka přimět zabít Darth Vadera, převáží v mladém hrdinovi nenávist a i on postupně sklouzne ke zlu. Luke ale tomuto pokušení odolá, což nakonec vede ke smrti císaře Palpatina a k pádu jeho impéria, tedy k vítězství dobra.
Celé dobrodružství tak vede nejen k překonání vnějších překážek, ale především k vnitřnímu rozvoji hrdiny, který zvětšuje své síly, rozšiřuje schopnosti a získává spojence, ale už nejen pro sebe – stává se ochráncem dobra a spravedlnosti.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 100.
