Neoplatonismus

Aktuálně pořádáme na podobné téma tyto přednášky a kurzy:

Ivana Hurytová

Myšlenky velkého řeckého filozofa Platona se už od starověku vracejí a nacházejí své ztvárnění u dalších filozofů, kteří s nimi rezonují. První významná vlna se objevila ve třetím století a u jejího zrodu stál záhadný a mystický filozof Plotinos. Jeho způsob zpracování Platonových idejí je však jedinečný a originální.


Plotinos
Plotinos

Plotinos se narodil v roce 204 nebo 205 pravděpodobně v Lykopoli v Egyptě. Ve svých dvaceti osmi letech odešel do Alexandrie, aby tam studoval filozofii. Dlouho nemohl najít učitele, ale nakonec se setkal s neméně záhadným Ammóniem Sakkásem, o kterém poté, co si jej poslechl, pronesl: Toto je muž, kterého jsem hledal. Vzdělával se u něj jedenáct let. Později se ještě pokusil rozšířit své vědění na Východě, u Peršanů a Indů, avšak jeho pokus připojit se k tažení Gordiana III. proti Peršanům nedopadl dobře, když byl Gordianus v Mezopotámii zavražděn. Plotinos unikl jen s obtížemi do Antiochie, a odtud se odebral do Říma, kam dorazil ve svých čtyřiceti letech.

Právě v Římě začal Plotinos vyučovat filozofii. Po vzoru velkého Platona zamýšlel na rozvalinách města v Campanii vybudovat nové město Platonopolis, založené na filozofické vládě, avšak císař, zpočátku této myšlence nakloněný, se dal od Plotinových odpůrců přemluvit a slib zrušil. Atmosféra v jeho filozofické škole byla velmi podnětná, byla dána příležitost k diskuzím a otázkám, avšak často vedl souvislý výklad a vyjadřoval se tak, aby to bezprostředně působilo na posluchače a umožňovalo jim to pocítit jeho velké filozofické zanícení.

Na konci svého života se nemocný odebral na statek svého přítele Zétha v Campanii, kde v osamění zemřel. Jeho poslední slova podle Porfýria zněla: Snaž se boha v sobě přivést zpět k božskému ve veškerenstvu.

Plotinova filozofie je postavena na Platonových základech. Jeho jazyk je velmi výstižný a jako u všech velkých filozofů odráží hluboké prožívání a filozofický přístup k životu; setkáváme se s hodnocením, že nikdo neužíval obrazů ze světa smyslů k vyjádření inteligibilní skutečnosti s takovou originalitou a silou. Je současně velmi eklektický a dokázal vytvořit jedinečnou syntézu všech učení, s nimiž se setkal. Za prapočátek všeho Plotinos považuje Jedno, Absolut, neomezený a neurčený první princip, který je totožný s Platonovým Dobrem. Z této prapříčiny vystupuje procesem emanace triáda: Bytí, Inteligence a Kreace. Bytí je energie, inspirace se všemi potenciály Jednoho. Potřebuje však schéma, formu, kterou mu dává Inteligence. A tato Inteligence se projevuje v Kreaci. Celá jeho filozofie se zakládá na kontemplaci, na sjednocení s Bohem. Plotinos se odmítal zabývat fyzickým tělem, nepřál si mluvit o svých rodičích, o datu svého narození a nenechal se portrétovat. Podle Plotina je duše nadčasová skutečnost, která je prosta jakéhokoliv zla, avšak může jím být zasažena pádem do mnohosti projeveného světa, ze kterého se musí opět navrátit zpět ke svému počátku.

Musíme tedy opět vzhůru za dobrem, po němž touží každá duše. Kdo je někdy viděl, ví, o čem mluvím, jak je krásné.

K tomuto návratu nám slouží jednak organizace, uspořádání svého nitra a dosažení rovnováhy, a následně kontemplace, dokonalé ovládnutí sebe sama. Pro dosažení Jedna je nutné pozvednout sebe sama nad citové věci a zbavit se zla. Existují různé cesty, které povznášejí ke kontemplaci prvního principu a které nás vedou k tomu, abychom za viditelnou stránkou věcí viděli tu neviditelnou, skrytou, vnitřní krásu, která prozáří i ta nejtemnější zákoutí.

Článek vyšel v bulletinu Akropolitán č. 150.