Dnes se všechno hodnotí na základě své výnosnosti. Pokud neexistuje konkrétní zisk toho či onoho druhu, věci postrádají hodnotu.
Je tomu tak i s Filozofií, Uměním a Vědou „jak žít“, které se stěží dostává uznání v tom, co je dnes považováno za prospěšné, protože není snadné odhalit mimořádný přínos, který lidské bytosti poskytuje.
Nebudeme se zdržovat definicemi ani etymologickým kořenem, i když jsou užitečné pro hlavní cíl Filozofie. Víme, že je to Láska k Moudrosti, a tímto i její hledání. Je však dobré znovu si připomenout, o jakou Moudrost se jedná, a obzvláště co znamená milovat a hledat to, co milujeme.
Každý, kdo chce provozovat nějaké řemeslo, profesi nebo praktickou práci, musí studovat, a především se to naučit. Je to specifická forma moudrosti potřebná k tomu, aby se jednalo správně. Jedna z nejčastějších a nejnaivnějších otázek, která se pokládá dětem, je: Čím chceš být, až budeš velký? Je to způsob, jak zjistit, co by rády studovaly, učily se a dělaly.
A přesto se jich nikdo neptá: Jaký smysl bys chtěl dát svému životu? Snad proto, že dítě to ještě neví, stejně jako neví, co by chtělo uskutečnit, až bude starší. Nebo snad i proto, že si málokdo myslí, že taková otázka má cenu.
Nicméně tato velká otázka, tento velký výchozí bod Filozofie je tím, co řídí veškeré pozitivní hledání a veškeré nalézání, tím, co člověka činí důležitým. Přibližuje nás vlastní skutečnosti a razí nám četné cesty pro získání osobní výtečnosti, která nemá nic společného s prací, kterou vykonáváme. Nebo z jiného pohledu, přináší hodnotu všemu, co v životě děláme.
To je hlavní poselství Filozofie: dát smysl životu začínaje vlastním sebepoznáním, dát hodnotu času a svým možnostem jednat vhodně.
Není třeba psychologické analýzy ani měření mentálních schopností; je to mnohem více než to, protože to znamená poznat vlastní já s jeho psychickými a mentálními charakteristikami, ale především s jeho vnitřními slabostmi a potenciály, aniž bychom se děsili těch prvních a zpychli kvůli těm druhým. Znamená to mít touhy po duchovních prožitcích prostřednictvím vlastních přesvědčení, která nám pomohou zlepšit stav ostatních nebo okolností kolem nás.
Taková forma moudrosti hledá a nachází poklady v tom velkém i v tom malém. Trpí kvůli neštěstím, která vidí, ale není jimi ochromená; miluje krásné věci; následuje objektivní pravdu, a ne vlastní chutě; vidí nádherný náčrt všemocné ruky, která vede přírodu a univerzum v jeho nekonečnosti.
V takovém případě Filozofie slouží hodně a mnohým.
Slouží k tomu, abychom byli dobří.
Víme, že existují nejrůznější pojetí morálky a že společenské podmínky ovlivňují to, co se nazývá dobrým nebo špatným. Ale hluboko v srdci každý ví, co je dobré, a pokud si zvolí opak, je to proto, že ho prostě nezajímá, co si sám o sobě myslí, a raději se ztotožňuje s názory, které přijaly určité skupiny lidí, s jejich vnitřní prázdnotou nebo jejich fanatizmem.
Abychom byli dobří, musíme se odvážit být jiní.
Jednodušeji řečeno: být přirození a v souladu s nejlepšími idejemi, jež jsme díky Filozofii nalezli. Mudrci, kteří nám předcházeli, nám zanechali moudrost neohraničenou časem ani prostorem.
Slouží k tomu, abychom byli spravedliví v souladu s pravdou. Též víme, že pro lidi neexistují absolutní pravdy, ale existuje přiblížení se k pravdě, které nemá nic společného s osobní posedlostí nebo vytržením. Je to pravda, která je uznávaná, protože platí pro jednotlivce i pro všechny ostatní.
Takto spravedlnost není odplatou ani pomstou za špatnosti, o nichž si myslíme, že jsme je utrpěli, nýbrž je rozumným přizpůsobením se pravdám, které vkládáme do života. A první spravedlností je umět soudit sám sebe, aniž bychom upadli do extrému, nýbrž právě naopak se opravovali, abychom každý den byli lepší.
Slouží k tomu, abychom si vážili krásy a vychutnávali si jí. Znovu musíme připomenout, že absolutní kánony „krásy“ neexistují, což znamená, že se tyto hodnoty časem mění. Krása však má tu vlastnost, že nás dokáže dojmout do té míry, že si přejeme co nejvíce se jí podobat. Deformace, které se dnes v jakémkoli odvětví nazývají uměním nebo krásou, bohužel odrážejí deformaci vnitřní, kterou mnozí trpí a kterou vkládají do svých děl, aby nabídli vzor beznaděje či nepochopení.
Ten, kdo krásu hledá a nalézá, si vychutnává jak předení kočky, tak i třpyt hvězd, a kdyby toho byl schopen, vyzařoval by veškeré kouzlo světa.
Slouží k tomu, abychom pochopili, a ne se pouze vzdělávali. Pochopit umožňuje vnímat vše, co překračuje smysly. Chápe se to vnitřní, kořen toho, co se projevuje navenek. Poznat sebe sama, což je výtečný filozofický výrok, je nejlepším způsobem, jak pochopit sám sebe, aniž by se upadlo do přehánění či ospravedlňování se. Poznat sebe sama objektivně je nejlepším způsobem, jak pochopit ostatní, hledaje příčiny, a ne důsledky, vyhýbaje se samovolným výmluvám či potupám bez inteligentní opory.
A především slouží k tomu, abychom milovali, protože láska je základní částí Filozofie. Aniž by vylučovala lásku k lidem, umožňuje projev lásky jako pouto jednoty, které překonává všechny překážky a přibližuje nás všem mystériím Univerza.
K čemu slouží Filozofie? Ten, komu se podaří pochopit těchto několik předchozích vysvětlení, získá mistrovský klíč, aby si prorazil cestu do svého nitra a do nekonečných cest, které nabízí svět, aby se dozvěděl, proč a kvůli čemu žijeme.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 152.
