Jazyk hudby

Aktuálně pořádáme na podobné téma tyto přednášky a kurzy:

Ing. Václav Hastík

Hudba se objevuje v lidském srdci. Když se rozechvějí naše emoce, projevují se zvuky, a když zvuky dostanou přesnou formu, máme Hudbu. Konfucius

Hudba byla vždy důležitou součástí života starodávných civilizací a právě v minulosti můžeme najít klíč k pochopení tajemného jazyka hudby, který dokáže promlouvat k samotné duši člověka a v jednom okamžiku probudit ušlechtilé ctnosti, které se stávají trvalým notovým zápisem v naší partituře života, a my si vybíráme, podle jakých not chceme v životě hrát.

Hudba má magickou moc, dokáže v jednom okamžiku probudit ty nejhlubší city, díky ní pocítíme opravdový soucit i lásku, ale dokáže také zraňovat a ovlivňovat naše myšlenky a emoce.

Člověk má v sobě spoustu vznešených citů a myšlenek, které jsou ukryty pod povrchem, spí a čekají na okamžik, aby se mohly proměnit ve slova a činy. Sestupují do duše člověka a obohacují jeho nitro, a hudba se stává nástrojem, který má sílu v člověku probudit jeho skrytou část, rozechvět city, vyvolat emoce, jež v sobě člověk skrývá.

Hudba je posvátným nástrojem, je chorálem, jehož ozvěna se šíří katedrálou, a ta se stává sakrálním prostorem, ve kterém vnímáme velikost vesmíru a zároveň nekonečnou hlubinu lidské duše. Hudba napomáhá rostlinám v jejich růstu, děti ukolébává ke spánku a muže doprovází do války. A přece je hudba něco více, je to zvuk země a nebe, přílivu a bouří, je to ozvěna křiku ptáků někde v dáli, dunivý zvuk řemeslníka při práci. Zvuky a vibrace nás obklopují v každém okamžiku našeho života.

Největší hudební díla bývají právem nazývána filozofická; pokouší-li se filozofie dosáhnout pravdy o podstatě člověka hledáním moudrosti, dělá hudba totéž, když působí na jeho city. V každém člověku je zrníčko dobra, je ukryto hluboko v lidské duši a hudba někdy má sílu přivést toto semínko k životu, aby vyklíčilo. Při poslechu hudby bychom měli vnímat krásu každého tónu a sledovat, jak se spojují v dokonalou symfonii, taková hudba potom člověku pomáhá hledat harmonii se sebou samým, s přírodou a univerzem. Je univerzálním jazykem, životodárnou silou zvuku, může i léčit. Hudbu může vnímat každý, dokonce i ten, kdo tvrdí, že nemá hudební sluch, neboť starověká moudrost říká, že hudba promlouvá ke všem, k minerálům, rostlinám, zvířatům i lidem.

Hudba odráží úroveň vědomí člověka, a tak můžeme říci: Řekni mi, co posloucháš, a já ti řeknu, jaký ve skutečnosti jsi.

Ptáci hudbu vytvářejí vibrací svých křídel, delfíni se jí dorozumívají a ve vesmíru mluvíme o hudbě sfér; hudba se stává jazykem mezi lidmi, populárnější než knihy nebo politici jsou dnes zpěváci. Když jsme na stejné vlně s okolím, tak jsme spokojeni, ale když vše nejde tak hladce, jak jsme chtěli, když dochází k potížím, které s sebou přináší život, odráží se to v našem vnitřním životě, kde zavládne nesoulad, a my jsme rozmrzelí a nazlobení na sebe i na okolí a znovu se snažíme nalézt harmonii a soulad s okolím i se sebou samým, která je cílem a smyslem života.

Možná jsi slyšel lidskou hudbu, ale neslyšel jsi ještě hudbu země. Možná jsi slyšel hudbu země, ale neslyšel jsi ještě hudbu nebes. Čuang-c’
 


Hudba jako dar z nebes

Hudební umění bylo v Číně úzce spojeno s filozofií a náboženskými představami. Podle čínské tradice byla hudba darem z nebes, její principy se rodí z harmonie vesmíru a na člověka má velmi silný vliv. Každý hudební tón měl své přesné místo a přesně zapadal do dvanácti stupňů tónové řady, kde jednotlivé stupně symbolizovaly jeden z dvanácti měsíců a jejich vztah se Sluncem a Měsícem na nebi. Šest lichých tónů představuje aktivní, mužský prvek jang, šest sudých tónů pasivní, ženský prvek jin.

Hudba působí na celý vesmír, na nebesa i na zemi a tyto dvě základní síly se v ní odráží. Jang představuje nebeskou sílu světla a aktivního mužského principu a jin sílu Země, tmy a pasivního ženského principu. V čínské hudbě jsou tedy obsaženy prvky symbolizující prvky zákonitosti, střídání ročních období, směr osmi větrů (což odpovídá osmi základním třídám hudebních nástrojů) a odstíny pěti barev (což odpovídá pěti základním stupňům stupnice).

Čínská hudba je úzce spjatá s řečí, jejíž nejdůležitější složkou je melodie řeči a intonace. Jejich intonační bystrost umožňuje zachycovat jemné odstíny tónů v řeči, které Evropan vůbec není schopen vnímat.

V čínské medicíně je hudba důležitá pro každodenní život, ale i jako způsob léčby nemoci pomocí pěti zvuků, které souvisí s učením o pěti základních prvcích (oheň, země, kov, voda, dřevo).

Mudrcové starobylé Číny věděli, jak hudba silně působí na lidskou duši a harmonizuje city a rozum. Může nabádat lidi k dobru, ale odráží-li nestálé emoce, může také rozvracet mravy a odvádět člověka od vznešených idejí. Základem čínské lidové hudby je příběh: každá melodie, každá píseň by měla vyprávět příběh, který se stává cestou poznání sebe sama. Hudba působí mocně na lidskou duši a je nadána kouzelnou magickou silou. Vyjadřuje harmonii přírody a mravních základů lidské společnosti.

Čínský filozof Konfucius chápal hudbu jako vibraci, která prostupuje univerzem, přírodou a odráží se i v nitru člověka. Vše hraje svým tónem, a pokud se tyto tóny sjednotí v harmonický soulad, vzniká hudba. Věřil ve schopnosti člověka nalézt ve svém nitru harmonii, neboť jedině ten, kdo zavede do svého života ušlechtilé ideály, odrážející se v hluboké morálce naplněné hledáním ctností, spojuje svá slova, myšlenky a jednání v dokonalou hudební symfonii, ve které jsou jednotlivé tóny harmonicky sladěny. Pokud tomu tak není, vnitřní nesoulad způsobuje, že člověk hraje falešně a jeho vnitřní noty jsou naplněny pýchou, strachem, egoismem a i jeho hudba zní v uších posluchačů chaoticky a zmateně.

Lao-c’ ve svém díle Tao-te-ťing (Kniha o cestě a ctnosti) spojuje hudbu s energií čchi, která prostupuje vším a má vliv na zákony rezonance, výšku a barvy tónů. Naslouchat znamená vibrovat společně s jinou bytostí. Lao-c’ připodobňuje dva lidi ve vzájemné harmonii ke dvou harfám, které hrají společně. Když nasloucháme dobrému člověku, jehož nitro je naplněno ctnostmi, cítíme v těle příjemné uvolnění, které pomine v okamžiku, kdy ten, který k nám hovoří, je naplněn zlostí, špatnou náladou nebo jinou negativní reakcí, která se nachází v jeho nitru.
 


Hudba odráží vnitřní svět člověka

Hudba se objevuje v srdci a odráží vnitřní svět člověka, opravdová hudba je naplněna klidem a jednoduchostí, působí blahodárně na člověka a zahání vnitřní neklid, nespokojenost a smutek.

Na světě je něco, co nad námi neustále bdí, co se řídí důsledně vlastním zákonem, něco, čemu můžeme důvěřovat, co nás nikdy neopustí v tísni. Leonard Bernstein

Hudební vývoj má vliv na rozvoj osobnosti člověka. Hudba ovlivňuje emoce a probouzí hluboké city ukryté v člověku. Působením hudby se člověk odpoutává od běžných starostí, stereotypu a někdy i všednosti každodenního života. Například výrazný hudební rytmus tanečních skladeb spontánně a bezprostředně podněcuje pohybové funkce a taneční reakce, které u nás mohou navodit pocit radosti a uspokojení. Nové a silné zvukové podněty nás mohou nabudit k aktivitě, a naopak smutná a táhlá melodie v nás může vyvolat pocity smutku a sklíčenosti. Proto byl v minulosti, stejně jako i dnes, důležitý hudební rozvoj člověka v jeho raném věku, protože již jako malé dítě silně vnímáme vše, co se kolem nás děje, a proto je důležité formování dítěte v prostředí naplněném harmonickými a příjemnými zvuky. Většina z nás s potěšením poslouchá hudbu, aniž si plně uvědomuje její vliv; někdy nás hudba povzbuzuje jako hra na píšťaly, která vyvolávala nadšení v duších Sparťanů před bitvou, a jindy nás přímo vyčerpává.

Aby mohla vzniknout harmonická symfonie, musel se skladatel obrnit velkou trpělivostí, najít soulad a harmonii mezi jednotlivými skladbami, musel doslova vybojovat zápas o harmonii, aby našel nejen správné tóny, ale i rytmus. Musel svést spoustu vnitřních bitev a někdy, jako v případě Beethovena, měla symfonie čtrnáct verzí, ale důležité bylo, že tento zápas nevzdal. Je důležité, jakou hudbu posloucháme, protože skrze ni se vytváří náš vnitřní život, který se může naplnit ušlechtilými idejemi a city.

I my se můžeme pokusit ze svého života vytvořit symfonii, plnou krásných a harmonických tónů, které dolehnou k srdcím ostatních lidí. Záleží pouze na nás, jaké noty si vybereme, každý z nás si může zvolit, zda dá přednost tomu správnému rytmu života v hledání harmonie trvalých idejí naplněných moudrostí, nebo upřednostní hudbu, která se stane útěkem před realitou, životem plným chvilkových a pomíjivých zážitků. Být dirigentem vlastního života znamená mít život ve vlastních rukou, nalézt vnitřní harmonii i touhu předávat ji dál.

Použitá literatura:
Berstein, L: Hudbou k radosti, SPN, Praha 1969
Konfucius: Hovory, Nová Akropolis, Praha 2010
Lao-c’: Tao te Ťing, Dharma Gaia, Praha 2003
Marek, V.: Tajné dějiny hudby, Eminent, Praha 2000
Sedlák, F.: Základy hudební psychologie, SPN, Praha 1990

Článek vyšel v bulletinu Akropolitán č. 119