„Eklekticismem“ se nazývá postoj, který, aniž by a priori cokoli namítal, nejprve o věcech uvažuje a analyzuje je, porovnává je a spojuje s cílem nalézt ty nejlepší, aby nakonec vyzdvihl tu nejkvalitnější z nich jako hodnou uznání.
Tato jasná a stručná definice, která je pravdivá, je při běžném použití a povrchním vysvětlení tohoto pojmu často opomíjena. Takto se za „eklektický postoj“ obvykle považuje ten, který zaujímají lidé nesmělí a nerozhodní, pokřivené duše, kteří se na věci dívají, aniž by vnímali jejich hloubku a perspektivu. Pro ně je „eklekticismus“ dialektickou rozvláčností a dialogem, neustále se točícím dokola, aniž by někam dospěl nebo se odvážil podat plodnou definici.
Pokud některý z těchto pěstitelů falešného eklekticismu narazí na dvě osoby, z nichž jedna bude tvrdit, že dvě a dvě jsou čtyři, a druhá bude zastávat názor, že dvě a dvě je šest, vykroutí se z toho tak, že řekne, že dvě a dvě by mohlo být nejspíše pět. Bojácní a nerozhodní, a především ti egoističtí neriskují, aby bránili to, co je správné, přestože mají sklon k destruktivní kritice všech tvrzení, ať jsou jakkoli logická.
Dnes je více než v jiných historických okamžicích zapotřebí opravdový eklekticismus se vzácným sylogismem a s pevnou základnou pojmů. Když se jedná o podstatné věci, vyumělkovaný a pohodlný „střední postoj“ je obvykle postojem zbabělosti a ukazuje nevědomost.
Zdravý rozum nám říká, že nikdo nekoupí auto, které jezdí jen občas, napůl čerstvé vejce, hodiny, které se občas zrychlují nebo zpomalují. U důležitých věcí je nutné, aby byly definovány: buď je člověk živý, nebo je mrtvý; buď miluje, nebo nemiluje; buď je den, nebo je noc. Eklekticismus neobsahuje neurčitost na úkor skutečnosti. Pokud je eklekticismus opravdový, je přístupem k pravdě; a když je tato pravda jednou odhalena, musí být projevena, dodržována a hlásána stůj co stůj a za každou cenu.
Eklekticismus není věčné karteziánské pochybování, nýbrž je to pracně dosažené platonské tvrzení; není to Kafkova úzkost, nýbrž je to Schopenhauerova vůle bytí; není to prázdné a nezávazné uvažování, nýbrž je to mládež, která vytváří dějiny tím, že ví, proč žije a proč umírá.
Když Nový zákon odmítá zbabělce, ví, proč tak činí. Horká voda uvaří potraviny, studená utiší žízeň; avšak vlažná je dobrá pouze na obklady a výplach žaludku.
V tomto konfliktním světě, v němž materialismus útočí proti všemu, co je důstojné a dobré, jsou falešní eklektikové jeho nejobávanějšími spolupracovníky, neboť svými pseudopacifistickými a pseudofilozofickými postoji bojují proti vertikálním silám opravdové filozofie a opravdového eklekticismu.
Musíme být eklektiky, avšak opravdovými, aktivními hledači pravdy; těmi, kteří, když ji naleznou, ji odhalí a hlásají bez ústupků intelektuální trpaslíkokracii, konvencím a módě.
Článek vyšel v knize Veslovat proti proudu
