Symbolismus lotosu


Lotos

Na Východě má tato rostlina různé symbolické aspekty, ale její hlavní charakteristiky pramení z toho, že kvete nad stojatými vodami. Přestože rozkvétá nad kalnou vodou, sám zůstává neposkvrněný, proto je lotos považován za symbol čistoty.
Jelikož vyrůstá z temné vody a rozkvétá v plném slunečním světle, je tato rostlina symbolem duchovního naplnění. Představuje manifestaci vystupující na povrch prvotních vod, stejně jako kosmické vejce. Zavřené poupě vyjadřuje uskutečnění potenciálu původně ukrytého v semínku.
Lotos je také symbolem kosmické energie, jelikož má osm okvětních lístků, stejně jako je osm hlavních směrů v rovině. Proto se používá při kreslení mnohých mandal a janter. Hinduistická ikonografie znázorňuje boha Višnua spícího na hladině prvotního oceánu vyjádřeného ve formě lotosu. Z Višnuova pupku vyrůstá další lotos, na němž sedí Brahma.
Lotos podle buddhistů představuje podstatu Buddhy nedotčeného sansárou (kolem života), jež ho obklopuje. Mani padme neboli Klenot v lotosu je univerzum jako nádoba dharmy, z níž vyzařuje nirvána. Buddha uprostřed lotosu zastává roli čakravartina (vládce kola, představující buddhistický ideál krále, jenž prostřednictvím spravedlivé vlády, založené na buddhistických zásadách, udržuje ve své říší kolo dharmy v pohybu). Ve středu lotosu se může také nacházet hora Meru jako osa světa. Lotos s tisícem okvětních lístků symbolizuje projevený svět v jeho celistvosti.
V japonské literatuře se lotos často používá jako symbol jednání v souladu s morálkou.
Ve starověkém Egyptě symbolizoval lotos zrození a znovuzrození. Je to počáteční zrození z prvotních vod chaosu. Modrý lotos je uctíván jako nejposvátnější ze všech.