Brzy vstoupíme do ledna, měsíce, který je od dávných dob zasvěcen bohu Janovi, nádherné postavě se dvěma tvářemi, z nichž jedna hledí do minulosti a druhá do budoucnosti. Pro Jana neexistuje přítomnost; přítomnost je pouze prchavým okamžikem, který odděluje to, co bylo, od toho, co přijde, aniž by se u jakéhokoliv z těchto směrů zastavil nebo mu věnoval pozornost.
Pro leden také neexistuje přítomnost: jedna strana připomíná uplynulý rok a druhá je nadějí do budoucna. A tato dualita se zdá být stejně vtisknutá i do lidí, někdy v podobě nerozhodnosti, která brání jasně rozpoznat cestu, kterou se vydat.
Ale Janova dualita má svou pozitivní a negativní stránku; jednu je třeba napodobovat, druhou odmítat. Špatnou stránkou duality je nejistota, nevědět, co dělat a kterým silám se podřídit. Dobrou stránkou duality je možnost budovat budoucnost, aniž by se opomíjela zkušenost minulosti.
Janus, který se vždy snaží vytěžit to nejlepší z věcí, jež nás obklopují, nám nabízí ponaučení: nevkládat své sny pouze do přítomnosti, protože nic není trvalé, opírá-li se to o křehkost okamžiku, který rychle pomine. Abychom mohli snít, musíme mít dostatek ideálů, se kterými můžeme formovat nové obrazy: minulost nám je poskytuje se svým bohatým množstvím příkladů a moudrosti. Abychom mohli snít, musíme vědět, co chceme a kam chceme dojít: budoucnost se tak usmívá na ty, kteří touží po jejím dosažení s jasným cílem. A – paradox Jana – počátky a konce se jeví velmi podobné, jakmile se v člověku zrodí potřeba toho dobrého a absolutního: ten, kdo stvořil vesmír, musí být cílem tohoto vesmíru, a proto pojem Boha jasně září v myslích a srdcích.
Bůh není abstraktní pojem, který se objevuje pouze v knihách, ani slovo, které se rychle pronáší v běžných modlitbách. Bůh zahrnuje vše: velké počátky a velké cíle, jakož i malé cíle a malé počátky, které dávají smysl každodenní práci. Z Boha vyzařuje dokonalost, a existuje tisíc způsobů a dlouhých cest, jak ji dosáhnout. Pohled zpět a vpřed, s jistotou v jednom i druhém, je také způsob, jak najít Boha a dosáhnout dokonalosti.
Zbavme se negativního obrazu Jana: dvě tváře neznamenají lhostejnost. Dvě tváře neznamenají nevědomost o cílech a počátcích. Dvě tváře neznamenají nejednoznačnost. Dvě tváře jsou dvě možnosti, a ne žádná, protože bohužel máme tendenci zaměňovat dualitu s nicotou, když dáváme přednost tomu, abychom se jevili bez tváře, odcizeni jako pomíjivý okamžik přítomnosti. Dvě tváře má leden a stejně tak i celý život: součet všeho, co bylo vykonáno, a odpovědnost za vše, co ještě vykonat zbývá.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č.187.
