Symbolismus planety Mars

Ing. Václav Hastík

Mars je čtvrtou planetou v pořadí vzdálenosti od Slunce a druhou nejmenší planetou v naší sluneční soustavě. Je často označován jako rudá planeta, protože oxidy železa, které se nacházejí na jeho povrchu, způsobují červené zabarvení, jež bylo pozorováno hvězdáři po celou historii.

Planeta Mars

Všechny starověké národy, jako byli Egypťané, Babyloňané, Řekové a další, věděly o existenci této planety, kterou dříve považovaly za putující hvězdu a dávaly jí různá jména, jako nebeský oheň nebo putující pochodeň. Považovaly ji za symbol ohně, krve a zániku. Spolehlivá informace o pravidelném pozorování neexistuje, ale bývá zmiňováno již období kolem roku 4000 př. n. l.

Později se zjistilo, že se nejedná o putující hvězdu, ale že patří do naší sluneční soustavy, v níž je pátým nejjasnějším objektem, a že obíhá také kolem Slunce podobně jako ostatní známé planety.Staří Egypťané věděli, že hvězdy mají na obloze pevné místo, ale podle nich některé „speciální hvězdy“ tuto podmínku nesplňovaly, a dostaly svá jména. Mars dostal jméno Har Decher neboli „Červený objekt“. Babyloňané jej nazvali Nergal jako „Velký hrdina, král bojů a pán bitev“. Řekové mu dali jméno Áres, byl bohem války podobně jako u Římanů Mars. Arabové ho pojmenovali Mirikh jako „Pochodeň“ a Peršané ho nazývali Bahran, „Nebeský bojovník“. Indiáni nazývali červenou planetu Angaraka neboli „Hořící uhel“.

O tuto planetu se nejvíce zajímal dánský astronom Tycho de Brahe (1546–1601), který byl odborníkem na přesná měření poloh planet a hvězd a její polohu studoval více jak dvacet let. Byl autorem velmi přesných výpočtů polohy Marsu, a to bez použití dalekohledu. Německý matematik a astronom Johannes Kepler (1571–1630) zveřejnil roku 1609 ve spise Astronomia Nova hypotézu o tom, že Mars krouží kolem Slunce po eliptické dráze. Když italský astronom Galileo Galilei (1564–1642) v roce 1600 použil první dalekohled, byl také prvním, kdo začal tuto planetu pravidelně pozorovat.
 


Mars a Venuše

V římském panteonu zastával Mars významné místo a mezi Římany byl bohem velmi oblíbeným; představovali si ho jako boha, který jim dopřeje válečné vítězství, jako statečného a neohroženého bojovníka a byl také pokládán za boha zemědělství a vegetace. Římský básník Ovidius ve svém Kalendáři popisuje příběh o zrození boha Marta. Podle Ovidiova vyprávění byla matkou Marta bohyně Juno, manželka vládce bohů a lidí Jupitera. Bohyně Juno získala od bohyně jara a květů Flory kouzelný květ, po jehož doteku otěhotněla, a posléze porodila syna Marta. Bůh Mars bohyni Floře později projevil svou vděčnost tím, že zajistil, aby byla v Římě uctívána.

Velmi důležitou roli hrál Mars při založení samotného Říma. Podle antické tradice byl Řím založen roku 753 př. n. l. Romulem a Remem, jejichž otcem byl bůh Mars a matkou Rhea Silvia. Proto jej Římané považovali za praotce římského národa. Důležitou roli v celém příběhu zastává i vlčice, která malého Romula a Rema kojila. Vlčice byla posvátným Martovým zvířetem.

V dobách královských i republikánských uctívali Římané Marta pod přízviskem Gradivus, „do boje kráčející“, byl vnímán jako bůh války a ochránce Římanů, ale také jako bůh, který přináší mír. Mars bývá zobrazován jako mladý válečník v plné zbroji nebo jako bezvousý muž sedící na hromadě válečných trofejí, zachycený při odpočinku a doprovázený Amorem. Byl uznávaným bohem mezi římskými vojáky. Jeho podobizny zdobily součásti jejich výzbroje a na vojenské standarty umisťovali jeho malé sošky. Součástí obřadů zahajujících válku byly oběti Martovi. Pokud se vojákům v boji nedařilo, dalšími oběťmi se snažili získat zpět jeho náklonnost.

Mars byl také zemědělským a vegetačním bohem, ochráncem polí a úrody, později byl ochráncem města a jeho obyvatel. Je s ním spojen v Římě všudypřítomný kult vítězství a je neustálou připomínkou úspěchu římského národa.

 
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 113.