O vodě

Aktuálně pořádáme na podobné téma tyto přednášky a kurzy:

Pavel Kočíř

Ubývá míst, kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní
.

Voda je živel a téma, kterému se v poslední době věnujeme více. Postihují nás déle trvající sucha i povodně. Vody je v krajině málo, a navíc ji často znečistíme. Půdu i vodu si přivlastňujeme a ztrácíme schopnost dobře o ně pečovat.

Do současného stavu jsme se dostali pozvolna. V minulých staletích si lidé začali krajinu podmaňovat, obdělávat ji a přizpůsobovat tak, aby jim přinášela užitek. Síla přírodních živlů včetně vody byla vnímána jako něco, co nelze překonat a je moudré s ní počítat a přizpůsobit se jí. A když naši předkové přece udělali nějakou chybu, příroda si s ní většinou hravě poradila. Lidí bylo méně.


Voda je základ pro život
Voda je základ pro život

Jak voda ovlivňuje prostředí

Na zemi a vodu je vázaný veškerý pozemský život. Voda rozpouští živiny a přenáší energii a látky potřebné k životu. Bez ní není míza rostlin ani krev zvířat a člověka. Voda spojuje vše živé. Koloběh vody v prostředí funguje jako obrovská přirozená klimatizace.

V horkých dnech udržuje chládek, protože mokrá a vlhká místa se pomaleji prohřívají a přebytečné teplo voda spotřebovává na vypařování. Naopak v chladných a mrazivých časech voda působí opačně. Teplota mokrého prostředí se snižuje pomaleji. Okolí rybníků a vodních ploch zůstává na podzim teplejší a promrzá později než sušší místa.

Voda umožňuje koloběh energie a činí krajinu přívětivější pro život. Náš svět je vymyšlen a utvořen krásně, dobře, geniálně.

Co se změnilo v posledním století?

Je nás mnohem víc. Díky technologickému pokroku se zvětšují naše možnosti. Doba se zrychluje – i naše zásahy do krajiny jsou rychlejší, razantnější a větší. A naše kolektivní paměť, která obsahuje moudrost a poznání naší přírody, jako by trpěla demencí.

Původní pojetí, že člověk je správcem bohatství jménem půda a snaží se toto bohatství obdělávat jako dobrý hospodář, se téměř vytratilo. Na cestě za maximálním výnosem a ziskem jsme začali zapomínat, že není možné jen brát. Že je potřeba také dávat to nejlepší. Nedáváme, a chceme čím dál víc…

Zadržování vody v krajině

Na začátek je dobré říct, že zadržování vody v krajině není schopnost člověka, ale přírody. Člověk může tuto schopnost podpořit. Přehrady sice mohou trochu pomoci, jsou však rychlým, ale málo efektivním řešením. Důležitější je zaměřit se na rovnoměrnější obnovování schopnosti zadržovat a čistit vodu v krajině. Na polích, loukách, v lesích i na zahradách.

Kdyby tady člověk nebyl, byla by schopnost krajiny zadržovat vodu maximální. Tím, že velkou část půdy využíváme, zbavili jsme ji přirozených společenstev. A aby toho nebylo málo, vlhká a zamokřená místa jsme odvodnili, aby byla větší pole a větší úroda. I remízky a meze jsou z většiny rozorány ze stejného důvodu.

Omezili jsme zadržování a vsakování vody na minimum.

Živá voda aneb co s tím

Dobře se starat o dostatek vody a její čistotu v přírodě znamená dobře pečovat o celou krajinu.

Možná nejdůležitější je nevnímat se jako pán pozemků a znovu jednat jako hospodář, který chce další generaci předat poklad půdy a krajiny v co nejlepším stavu.


Je třeba pečovat i o vodu v oceánu
Je třeba pečovat i o vodu v oceánu

V pohádkách se vypravuje, že je někdy jedinou pomocí živá voda. Že pouze ona probouzí ze s
tavu smrti nebo vážného zranění. Přeneseně je to lék na letargii, únavu, na smrt duše nebo třeba na skleslost, či na ztrátu smyslu života a usilování o něco cenného.

Úkolem člověka není vymyslet lepší svět třeba na Marsu. Náš svět a příroda jsou utvořeny geniálně. Často stačí vytvořit příznivé podmínky pro život, aby se krajina sama uzdravovala. S vodou to velmi souvisí, protože ona skutečně oživuje.

O vodu pečujeme všichni. Už v našich domácnostech se rozhoduje, kolik vody z krajiny odebíráme a jak znečištěná odchází.

Na polích můžeme dosáhnout největších zlepšení, protože tam je situace nejhorší. Hledejme způsob, jak větší bloky zemědělské půdy přerušovat trvalou zelení. Zlepšit tím můžeme hodně, i zasakování vody do půdy. Pokud máte nějaká pole, stojí možná za úvahu, jestli by se například jejich hranice nedala oživit stromy nebo remízkem, jak to bývalo dříve.

Vrátit kousek krajiny lesu je ještě lepším řešením, i když je to možné jen omezeně.

Jak pracovat s potoky a podmáčenými plochami je téma na samostatný článek. Proto se omezím na pár obecnějších bodů. V nivách potoků podporujme přirozená koryta a meandrování toku; pokud voda v potoce začíná vymílat břeh, nechme to pokud možno být. Vhodné jsou tůňky a luční společenstva místo orné půdy. Stejně tak i na podmáčených plochách. A jestliže se na těchto místech začínají objevovat keře a stromy, je to důkaz působení „živé vody“.

Kde najdeme pramen živé vody? V nás. V našem přístupu, v omezení přehnaných nároků a v ekologickém jednání.

Chraňte tu vodu
nedejte, aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd
.

Citace jsou z básně Jana Skácela Modlitba za vodu

Článek vyšel v bulletinu Akropolitán č. 140.