I-ťing, moudrost a věštění

Brigitte Ludwig

V počátcích byl I-ťing knihou beze slov, šlo o posloupnost 64 znaků nekonečných významů. V průběhu staletí vznikly a byly připojeny různé interpretace a komentáře, aby následně vytvořily impozantní dílo. Jako mnoho jiných posvátných knih má i I-ťing více klíčů výkladu: matematický, kosmologický, historický, lidský, a především etický, kde nalézáme ve zkratce moudrost taoistů i principy konfucianistů. I-ťing je živou bytostí plnou mystérií, která se při jeho studiu postupně odhalují, i když z mnoha jiných aspektů zůstává rozhodně zahalený, utajený. Když se ho pokusíme číst z hlediska čistě racionálního, zcela se uzavře; bylo by to jako hledat podstatu života v zemřelém nebo jako redukovat cítění a emoce na jednoduché biochemické reakce. Velká část znaků knihy I-ťing má původ v intuici lidské, náboženské i té nejvyšší, mystické. A tato intuice nemůže být racionalizována.
„Podobné vidění vyžaduje více než trénink intelektu: obsahuje změnu náhledu, to znamená celé bytosti, protože když je pohled jednoduchý, celá podstata se stává jasnější.“ Číst v I-ťing není snadné, neukazuje důkazy ani neposkytuje závěry. Je jako další mystérium Přírody, ale ve skutečnosti představuje samotné zákony Přírody v jejich rozličných podobách a čeká, že my je odhalíme.

CO ZNAMENÁ I-ŤING?

Ťing znamená osnova tkaniny, jinak řečeno, knihy obsahující pravdy, které se jako osnova nemění. Ťing tedy také znamená kniha. Pokud jde o slovo I, je někdy symbolizováno chameleonem. Samotný název díla tak obsahuje celé mystérium čínského myšlení: neustálou a univerzální změnu, jejímž důvodem existence je neměnnost, stálost, jež se nedá rozpoznat, ale dává této změně smysl. I-ťing je znám jako Kniha proměn či Kniha transformací.
Pro Číňany je základem universa jednota. Tato jednota je tchaj-ťi, velký prapočátek. Avšak aby se stalo plodným, musí se tchaj-ťi rozdvojit. V I-ťing se říká: „Tchaj-ťi vytváří dva principy, jin a jang, dva prvotní principy vytvářejí čtyři obrazce, čtyři obrazce vytvářejí osm trigramů.“ Výraz tchaj-ťi musí být doslova přeložen jako „nejvyšší pól“, protože ťi označuje nosný trám domu, ten, který zajišťuje soudržnost celé stavby a kolem něhož se stavba uspořádává. Je to také nejvyšší osa světa, sama neměnná, nýbrž řídící změny. Tchaj-ťi je kromě toho v kosmologii zaměňováno s Polárkou, „nehybnou“ hvězdou, kolem níž se pohybují všechna souhvězdí.

JIN A JANG


Jin a jang
Jin a jang

Tchaj-ťi se tedy jeví jako symbol světa, který pokud je chápán v prostoru a čase, zobrazuje dva aspekty: jin a jang. Tyto dva termíny jsou nepřeložitelné, jestliže chceme uchovat jejich plný význam, jsou to klasifikující výrazy: jin je stín, země, žena, temnota, chlad, přijímání; jang je světlo, nebe, muž, teplo, dávání.
Na Západě je čínský symbol propleteného jin a jang čím dál tím známější. V kruhu znázorňujícím počáteční chaos se část jang, bílá a světlá, stáčí kolem části jin, černé a temné. Každá z polovin nese ve svém středu stopu té druhé, protože není jin bez jang a jang bez jin. Kromě toho čára, která je dělí, vytváří „S“, jež je navzájem spoutává: tam, kde se jang rozšiřuje, stlačuje jin; tam, kde se jin zvětšuje, vytlačuje jang. Toto „S“ naznačuje rotační pohyb, který oživuje tento pohyblivý kruh. Je to tak, protože jin a jang nejsou statické povahy, nýbrž jsou projevy síly, dynamickými principy.
Abychom mohli lépe vnímat tento neustálý pohyb, podnikněme pouť časem a vystoupejme až k původu universa.
V počátcích světa, když první štěpení rozdělilo prvotní chaos na dvě části, se lehký jang vznesl a vytvořil nebesa, těžký jin klesl a vytvořil zemi. Ale poté, co jang dosáhl svého vrcholu, podobně jako slunce opět klesl. Kromě toho, tak jako každý extrém vytváří svůj protiklad, tak i jang ve své výši rodí jin, který nese ve svém nitru, když padá zpět na svou dráhu. Obdobně, zcela dole, pod zemí dává jin ve svém extrémním projevu vzniknout jang. A tak stejně jako jang na konci své dráhy k výšinám začne klesat s jin, který roste v jeho nitru, jin se z hlubin povznese směrem k nebi s jang spočívajícím v jeho lůně: jako slunce objevující se na horizontu a vystupující z moře; jako dny setkávající se uprostřed zimy.
Takto se setkávají jin a jang: jang vynesený do nebe stoupajícím jin, který opět klesne stržen pádem jang. Sestupující jin je jako oplodňující déšť, stoupající jin je mlhou a mraky. Jin, který nese jang, je ohnivá voda alchymistů, jang v hlubinách země je zlatem v horských štolách.

GENEZE TRIGRAMŮ

Na začátku je tedy ťi, nosný trám, jednoduchá čára (––), symbolizující stanovení jednoty. Avšak stanovením jednoty získáme zároveň dualitu, protože se najednou ukazuje rub i líc. Element podmiňující se znázorňuje jako nepřerušovaná čára (––), zatímco element podmíněný je představován čarou přerušenou (– –). A zde tedy jsou ony dvě základní mocné polarity později popsané jako světlý jang a temný jin.
Avšak velice brzy se objeví nutnost větší diferenciace, a tak jednoduché čáry dají svým zdvojením vzniknout čtyřem různým kombinacím:
____
____ starý neboli velký jang
__ __
__ __ starý neboli velký jin
__ __
____ mladý neboli malý jang,
____
__ __ mladý neboli malý jin.


I-ťing
I-ťing

Tyto čtyři obrazce souvisejí se čtyřmi směry v prostoru a vytvářejí kříž. Složky těchto čtyř obrazců jsou stejné, ale to, co se mění, je vztah mezi jin a jang. Záleží na tom, který je nahoře a který dole. Složky jsou vždy stejné, mění se jenom jejich poměr. Číňané vždy vytvářeli globální a systematický náhled na vzájemné vztahy a souvislosti mezi věcmi.
K těmto čtyřem obrazcům byl připojen třetí element, a takto se vytvořil soubor osmi trigramů; čtyři vznikly připojením plné čáry jang (která tvoří nejspodnější čáru trigramu)
____ __ __ ____ __ __
____ ____ __ __ __ __
____ ____ ____ ____
čchien tuej li čen
a čtyři připojením přerušené čáry jin
____ __ __ ____ __ __
____ ____ __ __ __ __
__ __ __ __ __ __ __ __
sün kchan ken kchun.
Těchto osm trigramů, tradičně uspořádaných v osmiúhelníku, tvoří to, co se nazývá pa-kua (slovo kua znamená znak, znamení).
Ve skutečnosti existují dvě různá uspořádání pa-kua: jedno je připisováno mytické osobnosti Fu-simu a nazýváme ho „pre-kosmické uspořádání světa“, druhé je připisováno historickému králi Wenovi a nazýváme ho „post-kosmické uspořádání světa“. A tak máme pa-kua nebe (uspořádání statické, archetypální) a pa-kua země (uspořádání dynamické, konkrétní), která se doplňují vytvářejíce celistvost systému představujícího universum.
Prekosmické uspořádání světa (podle mistra Fu-siho)
Postkosmické uspořádání světa (podle krále Wena) neboli vnitřní řád světa

1. Uspořádání podle Fu-siho

Jde o uspořádání, které se vztahuje k mytickému počátku světa, k době před stvořením manifestovaného světa, kdy existoval samotný prostor, předtím, než se objevil chronologický čas. „Nebe a země určují směr. Hora a jezero jednotí jejich síly. Hrom a vítr se navzájem podněcují. Voda a oheň se vzájemně nezdolávají. Takto je dáno osm trigramů do souladu.“ Originalita tohoto uspořádání je v tom, že trigramy spojené do párů si neodporují, nýbrž se vzájemně udržují v dynamické rovnováze.
Nebe (čchien) a země (kchun) určují osu ve směru jih-sever. Poznamenejme, že Číňané kladou jih nahoru. Potom přichází vztah hora (ken) a jezero (tuej). Jejich síly jsou dány do vzájemné souvislosti, poněvadž vítr fouká z hor k jezerům a mraky či mlhy stoupají od jezer k horám. Když se objeví hrom (čen) a vítr (sün), vzájemně se posilují. Oheň (li) a voda (kchan) jsou nesmiřitelnými protiklady.

2. Uspořádání podle krále Wena

Jde o uspořádání manifestovaného světa po stvoření. Stejných osm trigramů je zde uspořádáno podle časového sledu, ve kterém se objevují v cyklické manifestaci roku. V porovnání s předchozím uspořádáním je pořadí trigramů silně pozměněno.
Každý významný bod je teď spojen s jistým ročním obdobím.
Rok začíná s hromem (čen), Probouzečem, na jaře. Je to hybný element, energie jara, která všechno probouzí. S trigramem sün, laskavým větrem, se věci organicky vyvíjejí, vklouzávají různými způsoby do své formy, rostou, aby dosáhly formy svého předobrazu obsaženého v zárodku. Přicházíme tak k vrcholnému bodu dne či roku, k poledni či středu léta. S ohněm (li) přichází organický život do stadia psychického vědomí. Je to zároveň obraz lidské společnosti, v níž existuje svrchovaný panovník, obrácený ke světlu, který vládne světu. Je nutné poznamenat, že trigram li je na místě jihu, tam, kde byl v pre-kosmickém uspořádání světa trigram čchien, Stvořitel. Trigram li je tvořen vrchní a spodní čarou trigramu čchien, do jejichž středu je vsazena střední čára trigramu kchun (země). Ve skutečnosti je třeba představovat si post-kosmické uspořádání světa stále jako průsvitné a skrze něj vystupuje uspořádání pre-kosmické. Jedno je stínem či odrazem druhého.
Potom se náhle objeví zralost plodů zajištěná zemí (kchun). Je to období sklizně. Následuje podzim, v jehož středu je krásný okamžik (tuej), kdy se sváží úroda a pořádají slavnosti. Poté přichází přísné období, kdy se musí projevit to, co bylo uskutečněno. S čchien (nebe) nastupuje rozsouzení ve vzduchu. Činy a myšlenky se navracejí ke stvořiteli, k počátku. Pak přichází zima ve znamení neproniknutelnosti. Mysteriózní voda (kchan) mizí ve skalních prohlubních. Cyklus se nakonec uzavírá elementem ken, znehybněním, horou.
Zde, v klidu hlubokého odpočinku, je konec všech věcí důvěrně spjat v semínku nového počátku. Smrt a život, skon a vzkříšení jsou myšlenky, které podněcují přechod starého roku v nový.

64 HEXAGRAMŮ


64 hexagramů
64 hexagramů

Osm trigramů se kombinuje mezi sebou tak, aby vytvářely 64 hexagramů I-ťing a odrážely všechny možné kombinace jin a jang. Etapy této tvorby mohou být shrnuty následovně:
Fáze 0: prvotní chaos, jednota, tchaj-ťi.
Fáze 1: dvojí polarita, jin – – a jang ––.
Fáze 2: 4 kombinace jin a jang, prostorový kříž.
Fáze 3: 8 trigramů v osmiúhelníku vzniklých spojením čtyř kombinací s čarou jin nebo jang. Počátek chronologického času, posloupnosti, proměn.
Fáze 4: kompletní universum 64 hexagramů. Spojení minulost – přítomnost – vývoj.
Kromě zákona proměn, který jsme právě viděli v trigramech a hexagramech, obsahuje I-ťing také dva další cenné pojmy: obrazy a soudy.

Obrazy

Podle čínského myšlení je vše, co se náhle objeví ve viditelném světě, podmíněno působením nějakého „obrazu“ či ideje ze světa neviditelného. Každý z hexagramů je tak spojen s obrazem jistého fenoménu, který se právě vyvíjí. Díky I-ťing může člověk rozeznat zárodky různých situací, a tak porozumět minulosti a předvídat budoucnost. Obrazy, které slouží jako základ hexagramů, tedy také poskytují modely pro adekvátní způsob jednání v různých situacích.

Soudy

Díky nim obrazce získávají, abychom tak řekli, vlastní jazyk. Soudy říkají, jestli nějaké konání přinese štěstí či neštěstí, výčitky svědomí či ponížení. Ve skutečnosti jsou v I-ťing čtyři typy soudů:
– štěstí neboli harmonie se zákonem universa;
– neštěstí, opak;
– výčitky svědomí, hnutí, které přitáhne neštěstí ke štěstí;
– ponížení, pokoření, hnutí, které vede od štěstí k neštěstí a má za následek nepokoj a smutek.
Soudy tedy radí, co dělat v situacích, které naznačují obrazy.

VĚŠTĚNÍ POMOCÍ KNIHY I-ŤING


Starověké jin a jang
Starověké jin a jang

Každá událost, která se v přírodě přihodí, může být považována za věštbu, proroctví či zprávu, pokud se nám ji podaří interpretovat. Ať je to s čímkoli, stonkem řebříčku či mincemi. Číňané objevili metodu čtení v přírodě. Ve skutečnosti jsou to tzv. šen – „podobní duchům“, kteří odpovídají prostřednictvím stonků či mincí. I-ťing je živou bytostí živenou šenem, s nímž člověk vstupuje do kontaktu, když klade otázku. Pro „poradu“ s I-ťing je třeba dosáhnout klidného a receptivního stavu duše, schopného vnímat kosmické vlivy. Vnitřní receptivita, která je v čínštině ekvivalentem pro pravdivost, je základním předpokladem: člověk je jako prázdná nádoba (jin), ve které se rozlévá voda – znalost knihy I-ťing (jang).
Proto se v době „porady“ vytváří hexagram zezdola nahoru. Tento okamžik vnitřní receptivity umožňuje vnímat principy, které dává kniha ve své odpovědi, což je podmínka sine qua non, aby předpověď mohla být provedena. Přijaté principy dovolují člověku proměnit se v aktivní prvek vlastního osudu, schopný jednat, i když jsou věci ještě v zárodku.

Věštění pomocí mincí

Kromě metody věštění pomocí stonků řebříčku se užívá i jiné, jednodušší metody, v níž se pracuje se starými, ve středu provrtanými čínskými mincemi, které mají na jedné straně vyrytý nápis. Vezmou se tři mince a společně se vyhodí. Strana s nápisem se považuje za jin, má hodnotu 2, druhá strana je jang s hodnotou 3. Když jsou všechny mince jang, dostaneme 9, když jsou jin, máme 6. Dvakrát jin a jednou jang dají 7 a konečně dvakrát jang a jednou jin dají 8. Můžeme tedy načrtnout první čáru hexagramu (nejspodnější) a opakovat postup ještě pětkrát, abychom obdrželi kompletní hexagram.
Čáry jin – – zakreslujeme, když padne 6 nebo 8, protože polarita jin je spojena se sudostí.
Čáry jang –– zakreslujeme, když padne 7 nebo 9, protože polarita jang je spojena s jevy lichými.
Čáře jin určené číslem 6 se říká „proměnlivá“, to znamená, že je v ní přítomno takové vnitřní napětí, které způsobí vznik pohybu a transformaci v čáru jang. Stejně tak je tomu v případě čáry jang určené číslem 9, která se také rozpohybuje a transformuje v čáru jin.
Naopak čáře určené číslem 7 nebo 8 se říká „v klidu“ a zůstává stejná.
Lze uvažovat o dvou případech:
– Vytvořený hexagram obsahuje jen čáry „v klidu“. Je potřeba jednoduše studovat smysl tohoto hexagramu tak, že čteme jeho výklad v knize I-ťing.
– Vytvořený hexagram obsahuje čáry „v klidu“ i čáry „proměnlivé“ (nebo jen čáry „proměnlivé“). Tehdy je třeba studovat hexagram počáteční a také hexagram, který dostaneme, tvořený čarami vzniklými příslušnou transformací.
Je také užitečné studovat dva trigramy, které tvoří hexagram (zvané vrchní a spodní), jakož i dva „jádrové“ trigramy, které představují „jádro“ hexagramu tvořené středními čarami.
Rozsah tohoto článku nedovoluje zacházet ve výkladu do podrobností, přesto je však důležité zdůraznit, že dříve, než se začne se studiem jednotlivých složek (např. dvou trigramů, které tvoří hexagram), je nezbytné studovat vzájemnou pozici jedné vůči druhé. Co to znamená, když je hora nad nebem, nebo co znamená, když je země pod nebem? Nezapomeňme, že čínské myšlení je myšlení globální, které bylo schopno vnímat analogie, vztahy i vazby mezi věcmi. A tak dříve než samotné složky jsou přezkoumány jejich vzájemné vztahy.
I-ťing nabízí čtenáři ve svých soudech a vysvětleních, která k němu byla připojena v dobách Konfucia, pokladnici nejdokonalejší čínské životní moudrosti. Dovoluje mu získat komplexní pohled na různé formy života, a díky tomuto vidění ho činí schopným vytvořit či formovat jeho existenci způsobem, který jej uvede do souladu s konečným, posledním Tao, jednotou, která je na počátku všeho, co existuje.