Přejít k hlavnímu obsahu

Časopis Zrcadlo kultury, 050. číslo

Úvahy
Mýtus o věčném pokroku
Termín ´progres´, pokrok, je odvozen z latinského slova progressus, které prostě znamená pohyb vpřed. Předpoklad, že každý postup je synonymem zdokonalování, štěstí a radosti, je pouhá iluze smyslů opilých nadějí. Matematická posloupnost 1, 2, 3, 4… nenaznačuje, že 2 by mělo být lepší než 1. Jestliže to aplikujeme na úroveň člověka, je zřejmé, že vše závisí na kvalitě, a ne na počtu, neboť jenom pošetilec se nechá raději udeřit dvakrát než jednou. A pošetilým bude i ten, kdo raději dostane jeden dárek, když by mohl dostat dva, podobné podstaty.

Tradice
Chrám sv. Víta - svědek české minulosti
Každý národ, každé město, má svůj svatý prostor, místo, na kterém se lidská duše může povznést nad rozbouřené hladiny života a přiblížit se své vlastní podstatě. Tímto prostorem bývaly již od nepaměti nejrůznější svatyně, kostely a chrámy. Často byla tato místa nazývána ´Vyšší Město´. Většinou se skutečně zdvihala nad městem v podobě pahorků a kopců, na nichž se tyčily posvátné stavby, nicméně za ´vyšší´ byla označována proto, že v rámci města nebo národa představovala to skutečně nejvyšší - spojení s nebem, se světem bohů, s božskou částí v člověku. Takovým místem v Praze je katedrála svatého Víta na Pražském hradě. Tento monumentální chrám již více než sedm set let shlíží na Prahu jako tichý svědek minulosti. Tyčí se na vrchu nad Vltavou, v noci slavnostně osvícený, snažící se svými věžemi dotknout hvězd. Můžeme v něm číst historii národa, ale i každého z nás, protože cesta do minulosti je vždy i cestou ke kořenům, které nám daly život.

Umění
Bedřich Smetana - symbol české hudby
V roce 308 př. n. l. král Ptolemaios I. Sótér založil v Alexandrii na návrh athénského filosofa Demetria Falerského ´Chrám Múz´ neboli Múseion. Jak samotný název říká, byl věnován Múzám. Stal se tak pravzorem dnešních muzeí, přestože tato mají poněkud odlišnou funkci. Múzy tedy měly v antice své chrámy, stejně jako ostatní bohyně. A přestože se jim dnes fyzické chrámy už nestaví, jeden je věčný, i když mu málokdo říká chrám: je to Člověk. ´Políbila ho Múza,´ říká staré úsloví o nadaném člověku a nejčastěji se vztahuje k lidem, kteří mají umělecké vlohy, přestože Múzy byly patronkami jak umění, tak věd. Jejich vůdcem byl Apollon, kterému se v tomto aspektu říkalo Musagetes či Vůdce Múz. Múz bylo devět nebo sedm a jejich společné pojmenování se dodnes uchovalo ve slově muzika, hudba, jejímž nejlepším ochráncem byl právě Apollon. Uplynulo mnoho času od dob, kdy Múzy tančily na Olympu za doprovodu Apollonovy lyry. Hudba měnila svůj výraz a formu, ale přesto je věčným průvodcem lidského života ve šťastných i smutných dobách. Rozptyluje, uklidňuje, povzbuzuje. Doprovází zrození a smrt, vítězství a porážky, rytířská tažení a ceremoniály. Tiše svými notami zaznamenává náladu dějin, zpívá o rozvoji lidstva. V dobách míru a spokojenosti je klidná, harmonická a vyrovnaná. V dobách vítězství je oslavná, vzrušující a vznešená. V dobách neklidných a nejistých převažuje hudba neharmonická a kakofonická. Také v 19. století se sociální a politické události odrazily i v hudbě. Je to století vynálezů, revolucí, nově vzniklé třídy měšťanů a jejich tužeb. Je to století romantické hudby a její autoři nejsou pouze pasivními diváky historických událostí, nýbrž se vrhají do víru revolučních hnutí (Berlioz, Wagner, Smetana) a tvoří hudbu, v níž se to vše odráží. Hudebníci romantismu hledají inspiraci v minulosti, v mýtech, v pokladech dějin svého národa, v exotických krajích a nevšedních událostech. Větve evropského hudebního stromu jsou v 19. století obtěžkány plody různých národů: skandinávských, skotských, slovanských… Hudba tím dostává určitou svěžest, přirozenost a čistotu lidového folklóru. Ten přináší nový rytmus a různorodé stupnice. Píše se rok 1824. Evropa prožívá hluboké změny a nočním malebným českým městečkem Litomyšlí kráčejí zasněženými ulicemi ke svému domu manželé Smetanovi. Zpívá se a tančí, odevšad se line veselá hudba, neboť dle starých zvyklostí má takto končit období masopustu. Březnová nálada odpovídá nadcházející události, aniž by český národ tušil, že na svět přijde člověk, kterého budou oslavovat i budoucí generace. Po deseti dcerách se v rodině Smetanových 2. března narodil syn. Paní domu to očekávala, neboť se jí ve snu zjevil anděl a ohlásil jí jeho narození, stejně jako i jméno - Bedřich.

Umění
Antonín Dvořák
8. září 1841 se v Nelahozevsi u Prahy narodil Antonín Dvořák. Byl nejstarším z osmi dětí chudého řezníka a hostinského, čímž měla být určena jeho dráha. Musel se také vyučit řezníkem, aby pokračoval v řemesle svého otce. Od dětství ale projevoval talent k hudbě, který podporoval jeho učitel, varhaník Antonín Liehmann. Zapůsobil také na jeho otce, a ten umožnil synovi vystudovat varhanickou školu v Praze. Na tato studia nevzpomínal Antonín Dvořák rád, neboť na škole nebyl žádný prostor pro vlastní kreativitu a hlavním předpokladem úspěšného studia nebyl kupodivu talent k hudbě, ale dobrá znalost německého jazyka. Po dobu studií a následující téměř dvě desetiletí žil Dvořák ve velké chudobě. Pracoval jako violista v orchestru Prozatímního divadla a přivydělával si jako soukromý učitel hudby. V roce 1874 mu Městská rada propůjčila místo varhaníka v kostele sv. Vojtěcha, což bylo také málo placené místo. Stěhoval se z podnájmu do podnájmu, a protože neměl peníze na vlastní piano, vždy si najímal byt, kde již bylo. V každé volné chvíli, kterých nebylo mnoho, komponoval, a když ho napadl nějaký motiv uprostřed noci, přehrával si jej. To se samozřejmě nelíbilo jeho sousedům, a tak následovalo další a další stěhování…

Osobnosti
Jan Jesenius, renesanční člověk a lékař dvou císařů
Je obtížné jednou větou shrnout život tohoto výjimečného člověka. Můžeme přemýšlet, zda byl spíše lékařem, filosofem, historikem nebo politikem, ale nic z toho není celá pravda. Působil v mnoha oborech, žil a pracoval na řadě míst celé Evropy. Ale na prvním místě byl člověkem renesančního formátu, který vždy zkoumal, mluvil a jednal podle svého nejlepšího přesvědčení. Jan Jesenius se narodil 27. 12. 1566 ve Vratislavi (Wrocław) v Polsku. Po otci, který pocházel z obce Horní Jaseno, patřil k uherskému zemanskému rodu s kořeny ve slovenském Turci, jeho matka Marta byla dcerou vratislavského měšťana. Vzdělání získal Jan Jesenius nejprve v rodné Vratislavi a později na univerzitě v německém Wittenbergu, kde od roku 1583 studoval filosofii a medicínu; ve studiu pokračoval na univerzitě v Lipsku a nakonec v italské Padově. Titul doktora medicíny získal roku 1591 za spis Onemocnění žluči při třídenní zimnici. Svá filosofická studia uzavřel prací O nároku lidu na odpor proti tyranům, titul doktora filosofie mu však byl uznán až později na pražské univerzitě, neboť padovská katolická univerzita mu jakožto protestantovi doktorát odmítla potvrdit. Po návratu do Vratislavi působil Jan Jesenius jako lékař, filosofii se ovšem věnovat nepřestal. Naopak, vydává zde svůj první větší filosofický spis Zoroaster, nová krátká a pravdivá filozofie veškerenstva.

Osobnosti
Daniel Adam z Veleslavína
Ve čtrnáctém století se v Itálii zrodil jeden z největších kulturních proudů, který jako by omyl unavenou a středověkem vyčerpanou Evropu. Dostává výstižný název: renesance neboli znovuzrození. Po několika stoletích se znovu objevují antické ideály dobra a krásy, znovu k nám promlouvají klasičtí autoři, zapomenutí nebo zakázaní, a do popředí se dostává člověk a rozvoj všech částí jeho osobnosti. Hlavní řeka pramenící v Itálii se rozlila do mnoha menších, jež postupně a s různou intenzitou zasahovaly jednotlivé evropské země, některé dříve, jiné později. V Čechách renesance nezasáhla tolik všechny složky života jako v jiných zemích, ale výrazně se odrazila v literatuře. Autoři se obracejí ´ad fontes´, k pramenům, tedy ke studiu původních textů a k národní minulosti. Zabývají se poznáním člověka a přírody, znovu objevují antické ideály. Zdůrazňují nutnost všestranného vědění a odpovědnosti jednotlivce za jeho vlastní život. Dodržování ctností nemá být vynuceno hrozbou trestu, ale vnitřním přijetím a pochopením morálních zásad. Tento literární proud, který studuje, napodobuje a vykládá antickou slovesnost, ale především hlásá ideál nové lidskosti, skutečné humanity, se nazývá humanismus. Koncem 15. století se v Čechách rozdělil na dva proudy: na směr latinský, jenž používal vytříbenou latinu jakožto mezinárodní jazyk vzdělanců a napodoboval po všech stránkách latinské autory, a na směr národní, který usiloval o vytvoření literatury v humanistickém duchu, ale v českém jazyce. Reprezentativním zástupcem národního směru byl univerzitní profesor, později tiskař a nakladatel, Daniel Adam z Veleslavína.

Filosofie
Filosofie pro život
Jak poznáme skutečnou odvahu? Přestože existují ti, kteří mluví o odvaze rozvážné a o jiné, instinktivní, věříme spolu s Platonem, že pokud se tato dualita projevuje tak zřetelně, je to proto, že individuum nedokázalo zavést pořádek v rámci sebe sama. Když v člověku existuje řád - jeden ze způsobů pojmenování spravedlnosti, existuje soulad mezi jeho rozumovou rozvahou a jeho emocemi, bez ohledu na to, jak jsou instinktivní. Pokud převládá instinkt, odvaha se mění v troufalost a vede člověka k tomu, že se vrhá do nebezpečí, do situací, které neodpovídají jeho schopnostem nebo pouze uspokojují jeho ješitnost, a v tomto případě se spíše přibližuje k neúspěchu než k vítězství. Převládá-li pouze chladný rozum, je možné, že nestojíme před člověkem odvážným, nýbrž lhostejným. Jak dobře víme, v našem světě duality není tato lhostejnost zrovna ctností: ten, kdo nepoznal obavu, ten, kdo nikdy nepocítil strach, nemůže poznat odvahu ani rozvinout schopnost překonat strach.

Tradice
Posvátná poutní místa v Čechách a na Moravě
V mnoha náboženstvích nacházíme zmínky o poutnících, kteří již v dávných dobách směřovali k takovým místům, a tato tradice se udržuje dodnes. V evropské kultuře je nejvíce rozšířeno křesťanství, kde má poutní tradice hluboké kořeny. Prvotními cíli křesťanských poutníků byla svatá místa spojená s Boží přítomností, například Jeruzalém, nebo s osobou nějakého světce, jako je hrob sv. Jakuba ve španělském Santiagu de Compostella, anebo Řím, jakožto místo posvěcené působením prvních apoštolů. Tato tradice je stále živá, což dokládají stovky poutních míst v Čechách a na Moravě - od studánek přes malé kostelíky až k monumentálním barokním chrámům -, kam se dosud konají nejrůznější pouti. V průběhu staletí se změnila jejich forma, ale hluboké vnitřní pohnutky, které vedou věřícího člověka k tomu, aby se vydal na cestu, zůstávají stejné: láska k bohu, kterého chce uctít, víra v zázračnost a sílu posvátného místa, pokání…

Medicína
Česnek - lidový (vše)lék a co o něm ještě nevíme
Česnek používali k prevenci a léčení staří Egypťané, chválil jej Homér, Aristoteles, Vergilius, Plinius, Mohamed a mnoho dalších. V arabských zemích byly nalezeny pět tisíc let staré nápisy psané klínovým písmem, které doporučují tuto rostlinu jako kořenidlo při vaření. Staří Řekové jej pokládali na rozcestí pro Hekaté, bohyni podsvětí, a cestovatelé jej nosili s sebou, aby je ochránil před její mocí. Galenos jej označil za ´knížete mezi léky sedláků a venkovanů´. Ve čtvrté knize Mojžíšově se píše o tom, jak Izraelité po útěku z Egypta vzpomínali na česnek, který jim velmi chyběl. Dnes se běžně používá jako zelenina a zároveň je lékem. Patří do čeledi liliovitých, kterých je na světě asi 500 druhů, a společně s cibulí je snad nejhojněji využívanou rostlinou v kuchyních celého světa. V kalifornském městě Gilroy se dokonce pravidelně pořádá velmi oblíbený ´česnekový festival´.

Věda
Teorie chaosu a fraktální geometrie
Nový pohled na fenomén chaosu přinesl nadaný americký matematik Mitchell Feigenbaum. Když v roce 1974 nastoupil do Národní laboratoře v Los Alamos, zaujaly ho nelineární dynamické systémy. Po roce usilovné práce se mu podařil nečekaný objev, když nalezl souvislosti tam, kde pro tehdejší vědu dosud nebyly. Nalezl řád na pozadí chaosu. Objevil totiž analogii ve způsobu, jak se dynamické soustavy mění ze stavu řádu do chaosu a vypočetl nové transcendentální číslo o hodnotě 4,669201… s nekonečným počtem desetinných míst, které vyjadřuje poměr rozdílů hodnot, po nichž následuje přechod do chaosu. Číslo bylo nazváno Feigenbaumova konstanta a je platné pro nejrůznější dynamické systémy, jimiž se zabývá geologie, biologie, astronomie, meteorologie a další vědy. Platí ve velkém i malém, lze říci, že se Feigenbaumovi podařilo dokázat jednotnou zákonitost všech přírodních systémů bez ohledu na jejich různorodost. Objevil velkou univerzální jednotu za mnohostí projevů a forem. A tak byla vytvořena teorie chaosu. Když byla odhalena logika v chaosu, bylo zapotřebí vynalézt geometrii, která by chaotické soustavy dokázala modelovat, protože euklidovská ´klasická´ geometrie to nedokáže. Zakladatelem takové geometrie je matematik polského původu žijící v USA Benoit Mandelbrot, jenž pro ni poprvé použil pojem fraktální, vycházeje ze základního prvku těchto struktur, tedy úlomku či fraktálu. Právě Mandelbrot definoval tyto útvary nejvýstižněji a vysvětlil jejich charakteristiky. Fraktální objekt je charakteristický tím, že se skládá z určitého nepravidelného útvaru, fraktálu, který se neustále opakuje na základě jednoduchého pravidla. Takto vznikají ty nejsložitější geometrické útvary, jaké současná matematika zná. Tyto útvary byly známy i před Mandelbrotem, ale nikdo je nedokázal matematicky definovat. Fraktální obrazce jsou charakteristické svou soběpodobností, což znamená, že díváme-li se na ně v kterémkoli měřítku, vypadají podobně, neboť představují několikeré opakování jednoho a téhož tvaru v rozličných velikostech.

Umění
Alfons Mucha
Ladné křivky půvabných dívek s okouzlujícím úsměvem a jemná uklidňující barevnost. Těmito několika slovy lze popsat nejznámější díla Alfonse Muchy. Záře dne, Večernice, Polárka, Smaragd, Ametyst, Jaro, Princezna Hyacinta. Tyto a mnoho dalších motivů znají lidé na celém světě z kalendářů, blahopřání, pohlednic či reklamních předmětů. Ve Francii Mucha zdomácněl tak, že je těžké přesvědčit běžného Francouze, že tento slavný malíř pocházel z Čech. Jsou i lidé, kterým se zdají jeho motivy příliš všední, mnozí je řadí mezi kýče anebo je přestali považovat za umělecká díla. Co však víme o tomto umělci? Jaký člověk stojí za těmito uměleckými výtvory? Jaký měl život? Jaké byly jeho sny? Jak a proč vznikala jeho díla?