Časopis Zrcadlo kultury, 050. číslo

Tradice
Bojová umění a rytířské řády
To, v čem se všechna bojová umění shodují – na rozdíl od toho, v co se běžně věří – je, že žádné z nich nemá nic společného s ničením. Válčit a rvát se není totéž. Válka je způsob vyjádření toho, co je v člověku nejsilnější, nejohnivější, nejvíce mužské a nejvíce vzpřímené, v porovnání se stíny a prvky přinášejícími rozklad. V boji dualit oheň čelí stínům, aby přinesl světlo, které, když spaluje, ničí nevědomost a probouzí moudrost. Válka je vždy podřízena kodexům cti a je v přímém spojení se vším, co může být náboženstvím, v tom smyslu, že válku může vést pouze člověk, který ví, že jeho tělo nemá vyšší hodnotu, že jeho tělo není ničím víc než kadidlem vhodným k tomu, aby bylo spáleno na hranici osudu ve prospěch božstva a jeho lidských bratrů. Rvačka je naopak násilná. Rvát se znamená být ve sporu z materiálních důvodů, kvůli osobním problémům, falešné prestiži a privilegiím tříd, což vždy končí primitivním postojem pramenícím z nejhrubší touhy po vlastnictví.

Symbolismus
Kaducea jako svatý symbol
Kaducea je symbolem, jehož stáří je téměř nemožné určit, poněvadž ji nacházíme ve spojení s rozličnými božstvy, která mají podobné charakteristiky ve všech civilizacích. Její podoba se mohla obměňovat, ale vždy v rámci stejného schématu. Elementy, které ji tvoří, jsou vždy tytéž, a proto promlouvají stejným svatým jazykem. Bývá v rukou Herma nebo Merkura, v rukou Asklepia nebo Serapida, objevuje se v Sumeru, ve Fénicii, v Egyptě, Řecku, Íránu, v Římě, po celém Středozemí a též v předkolumbovské Americe se můžeme setkat s holí obtočenou hady, nebo pouze s proplétajícími se hady, s křídly nebo bez nich, kteří odrážejí stejný pohyb Univerza.

Astrologie
Čínská astrologie – Dokončení
V minulém čísle jsme mluvili o dualitě, a nyní bychom měli hovořit o různých charakteristikách symbolických zvířat a o tom, jak poznamenávají různé druhy lidí. Zdá se, že v šerém dávnověku se čínský zvěrokruh zakládal na čtyřech základních zvířatech, která byla ve spojení se čtyřmi světovými stranami, se čtyřmi základními barvami a čtyřmi ročními obdobími. Prvním z těchto zvířat byl Drak, ohnivé znamení ve spojení s Východem a Jarem. Další byl Pták, chápaný jako pták Fénix, symbol Vzkříšení. Byl ve spojení s Jihem a Létem. Třetím zvířetem byl Tygr, spojený se Západem a Podzimem. A jako poslední, Želva, spojovaná se Severem a Zimou.

Mýtus a symbol
Moc symbolů
Symboly působí na člověka mocnou přitažlivostí. Dokonce i dnes, v době, kdy převládá materialistické myšlení, jsou četné starodávné symboly, jako například ankh, jin-jang, kresby amerických indiánů, pyramidy a mnoho dalších, oblíbenými náměty našich současných šperků či zdobí naše domácnosti. Proč tvoří symboly dávných civilizací nadále nedílnou součást naší společnosti, dokonce do té míry, že je mnohé firmy používají v inzerci, jako svá loga, či se objevují v televizních dokumentech a filmech? Tento článek se zaměřuje na posvátné symboly, které obsahují či představují něco metafyzického, a zmiňuje některé z důvodů, proč nás symboly stále tolik fascinují.

Mýtus a symbol
Desakralizace mýtů a novodobé „pravdy“
K desakralizaci mýtů bohatě přispívá i to, že lidé stále méně čtou a četbu nahrazují „surfováním“ po internetu či promítáním DVD a videa. Už není ojedinělým případem vysokoškolsky vzdělaný člověk, který v životě nepřečetl jedinou knihu od začátku do konce. V knihách se listuje, hledá se něco „konkrétního“ a pak se odkládají „na jindy“. Knihy, které se čtou, jsou většinou „bestsellery“, ale málokdo sáhne po klasické literatuře, která byla kdysi považována za nezbytnou pro vzdělaného člověka.

Mýtus a symbol
Moderní mytologie
Mytologie je stále živá a vždy bude. Odpradávna člověk používal symboly a mýty k vyjádření zkušeností s realitou, která překračuje fyzický svět, a k předávání těchto zkušeností dalším generacím. Každý národ v dějinách měl své mýty a některé jsou dodnes velmi dobře známé: Epos o Gilgamešovi, mýtus o Osiridovi a Isidě, Mahábhárata, Rámájana, Ilias, Odysseia, Platonovy mýty, legendy o svatých, Edda, Kalevala, mýty o králi Artušovi a jeho rytířích, Píseň o Rolandovi a mnoho dalších. Devatenácté a dvacáté století bylo svědkem neustálých návratů mýtů v umění, literatuře a filmu: Wágnerův Prsten Nibelungův, Pán prstenů, Hvězné války, Matrix, Harry Potter, Duna, abychom jmenovali alespoň některé.

Mýtus a symbol
Mýtus a symbol
Mýtus a symbol, dva elementy, bez kterých by náš život nebyl takový, jaký je. Symbolický jazyk a gesta, vnímání různých symbolů a znaků či alegorií je, více než si myslíme, zakořeněno v naší identitě, v naší osobnosti. Každý z nás se ve větší či menší míře projevuje právě těmito elementy, které tvoří součást starobylých mytologických příběhů a symbologií.

Příroda
Krása a magie drahokamů
Kameny – jsou obyčejné, šedé a jsou všude. Navenek nic zajímavého. Mineralogie nás učí, že patří do neživé přírody, mají krystalickou strukturu, různé fyzikální vlastnosti a z geologického hlediska prostě patří k této Zemi, jsou přirozeným základem. Ale mezi mnohými druhy kamenů jsou i takové, které jsou označovány za drahé. Člověk byl vždy fascinován jejich krásou a odedávna je používá: jejich krásná těla k estetickým účelům, jejich vlastnosti a schopnosti k léčení a jejich magii k posvátným účelům. Proč tomu tak je?

Tradice
České korunovační klenoty
Současná podoba českých korunovačních klenotů je obrazem staletého vývoje, základními částmi však stále zůstávají: královská koruna, jablko a žezlo. Nejstarší částí dnešních českých korunovačních klenotů je koruna, jejíž původ prokazatelně spadá do poloviny 14. století. Před svou korunovací (1316–1317) ji nechal zhotovit Karel IV. a věnoval ji sv. Václavovi, na jehož hlavě měla trvale spočívat. Čeští králové jí měli být korunováni za poplatek 200 hřiven stříbra a do večera téhož dne ji pod trestem exkomunikace měli vrátit zpět na hlavu svatého Václava.