Aztécký kalendář

Aktuálně pořádáme na podobné téma tyto přednášky a kurzy:

Prof. Stjepan Palajsa

Každá civilizace měla svůj způsob měření a zaznamenávání času a na území Střední Ameriky se tento způsob uchoval ještě z dob před Kristem. Vynález kalendáře se připisuje tajemnému národu Olméků, který dle dnešních předpokladů žil v této oblasti přibližně mezi lety 1500 a 1200 př. n. l. Tento kalendář byl s menšími úpravami používán až do příjezdu Španělů. My ho ve skutečnosti mylně nazýváme aztéckým kalendářem, ačkoli jej Aztékové pouze převzali a používali něco přes sto let. Přesto ponecháme tento všeobecně přijatý název, neboť o kalendáři se nejvíce můžeme dozvědět právě z aztéckých pramenů.

Kámen Slunce

Základní vědomosti o kalendáři nám poskytuje archeologický nález známý jako Kámen Slunce. Je to kruhový monolit z bazaltu o průměru 3,6 m a hmotnosti kolem 25 tun, který byl nalezen při stavbě katedrály v Ciudad de México. Na území dnešního hlavního města státu Mexiko se rozkládal Tenochtitlán, sídlo aztécké říše.


Kámen Slunce
Kámen Slunce

Předpokládá se, že v době Aztéků se tento monolit nacházel na vrcholu hlavní pyramidy zasvěcené Tlalokovi, bohu deště, a Huitzilopochtlimu, bohu válečnictví. Španělští dobyvatelé zničili pyramidu a Kámen Slunce zakopali, aby zamezili modlářství. Od roku 1790, kdy byl vykopán, až do dnešních dnů nebyla vyřešena všechna jeho tajemství. Tradice nám říká, že jeho původ je neznámý a že on samotný je pouze kopií mnohem staršího kamene z doby Toltéků. Kámen je zpracován jako basreliéf a pravděpodobně byl celý vybarvený. Záznamy kronikářů a zachované kodexy nám poskytly množství údajů a vodítek, s jejichž pomocí lze zrekonstruovat jeho symbolický záznam.

Měl dvojí účel – astronomický a astrologický, což znamená, že se skládal ze dvou částí: Xiuhpohualli – kalendáře k počítání dnů a Tonalpohualli – kalendáře k počítání osudů.

Xiuhpohualli poskytoval údaje o fázích Měsíce a Venuše, rocích Merkura a Marsu, pozorování některých souhvězdí a periodických návratech jednotlivých komet, stejně jako o délce a způsobu měření pozemského roku. Badatelé zjistili, že by svou přesností a funkčností mohl bez problémů nahradit kterýkoli dnes používaný kalendář.

Tonalpohualli mluvil o vzájemném propojení celé přírody, člověka, Země, planet a hvězd. Z něho lze tedy vyčíst jak osud jednotlivých lidí, tak osud celého národa, ba dokonce i osud světa.

Kruhy kamene Slunce

Pro lepší orientaci a pochopení rozdělíme kalendář na střední kruh a několik koncentrických prstenců, které ho obklopují.

Střední kruh


Střední kruh
Střední kruh

Střed kruhu znázorňuje Slunce (Ollin Tonatiuh) s jeho přepychem, který náleží bohu: prstenem v nose, náušnicemi a náhrdelníkem. Jazyk, znázorněný nožem z obsidiánu, symbolicky představuje oběť, kterou podstoupil jeden z bohů, vrhnuv se do ohně, aby se takto stal Novým Sluncem, které udrží svět při životě.

Dále se na obou stranách Slunce nacházejí dvě pěsti v podobě spárů ozdobené náramky. Každý spár svírá jedno srdce. Na každém spáru se nachází jedno oko, kterým Slunce pozoruje celé univerzum – nic mu nemůže uniknout ani se před ním nic nemůže ukrýt. Spáry představují také neúprosný univerzální kosmický zákon spravedlnosti, který platí pro všechny, jak pro lidi a zvířata, tak i pro bohy. Srdce představuje nejcennější a nejposvátnější část člověka, která se musí obětovat božstvu v hledání smyslu, svého kořene. Během času Aztékové pojem obětování začali chápat v doslovném fyzickém smyslu a původní duchovní význam se ztratil.

Pět období světa

Národy celé Střední Ameriky věřily, že lidstvo dosud prožilo čtyři období neboli čtyři Slunce a že jejich období je páté v pořadí. Toto páté období či páté Slunce nazývali Ollin Tonatiuh neboli Slunce Pohybu. Jak následovalo jedno období za druhým, lidstvo se postupně měnilo a kráčelo od primitivních forem života k dokonalejším.

Čtyři znaky, které se nacházejí kolem Slunce, znázorňují čtyři předchozí období:
1) období Jaguárů – Ocelotl – Země
2) období Větru – Ehecatl – Vzduch
3) období Ohnivého deště – Quiahuitl – Oheň
4) období velké Vody – Atl – Voda

Tyto znaky tvoří dohromady znak Ollin – Pohyb. Čtyři body, které jsou zobrazeny v každém znaku předchozích období, znamenají, že tato období končila v uvedeném pořadí ve dnech:
4-Jaguár;
4-Vítr;
4-Ohnivý déšť;
4-Voda.
To znamená, že i toto naše páté období skončí velkým zemětřesením v den 4-Pohyb.

Zajímavé je, že v předkolumbovské Americe nacházíme ideu čtyř elementů, stejnou jako je ta, která dominovala alchymistické, astrologické a filozofické tradici antického světa.

Období pohybu: Období transformace

Dle aztéckého přesvědčení se člověk nemohl zcela realizovat průchodem čtyřmi uplynulými obdobími, neboť ta byla spjata s horizontálním životním úsilím, tedy s hmotou. Proto muselo vzniknout toto dnešní období, Slunce Pohybu, aby byla překonána netečnost hmoty a člověk se za pomoci duchovní transformace povznesl nad tuto úroveň snu, kde neprožívá skutečný život.

Iniciátorem této přeměny, květinové války, je samotný Quetzalcoatl, milosrdný a ušlechtilý bůh. On nám svým příkladem poskytuje naději, že je možné navždy se osvobodit od tohoto světa prostřednictvím světla, oběti a překonání smrtelné části osobnosti. Takto se stává odpovědným za všechny duše, které se snaží zvítězit nad netečností a usměrnit své úsilí vertikálně k nebi. Quetzalcoatl odhaluje lidem jejich nebeský původ a božskou vlast. Jeho postava přivádí do vztahu duch a hmotu prostřednictvím symbolů různých tvarů, které na sebe bere.

Prstenec dnů


Prstenec dnů
Prstenec dnů

Kolem středního kruhu se nachází prstenec dnů, který se skládá z 20 znaků pro stejný počet dnů.

Existovaly dva způsoby počítání dnů, světský a prorocký, a takto vznikly i dva různé kalendáře.

Rok světského kalendáře se skládá z 18 měsíců po 20 dnech, což dohromady dává 360 dnů. Aby se rok doplnil, přidávalo se ještě pět dnů, tzv. nemontemi, které neměly zvláštní význam.

Prorocký rok měl pouze 260 dnů seskupených do 20 tzv. třináctek neboli období po třinácti dnech. Každý den v tomto roce měl svůj znak a své číslo a počítání dnů probíhalo v tomto pořadí: 1-krokodýl, 2-vítr, 3-dům, 4-ještěr atd. až do 13-třtina. Takto uplynula jedna třináctka a čísla znovu začínají od 1, což znamená 1-jaguár, 2-orel, 3-sup, 4-pohyb, 5-křemen, 6-déšť, 7-květina, tímto končí řada dvaceti dnů a znovu začíná první znak, což znamená krokodýl, tedy 8-krokodýl, 9-vítr atd. Teprve po 260 dnech se znovu objeví stejná dvojice znaku s číslem. Dokonalá shoda těchto dvou kalendářů nastává po 52 letech světského nebo 73 letech prorockého kalendáře.

Druhý prstenec


Druhý prstenec
Druhý prstenec

Tvoří ho několik užších prstenců. Znaky ve tvaru písmene „V“ dělí tuto skupinu na 8 částí. Samotný znak „V“ představuje paprsky Slunce, paprsky, které ho spojují s Venuší.

Tyto užší prstence jsou svázány se synodickými obdobími planet. Synodické období některé planety se rovná době, po které planeta, když se díváme ze Země, znovu přichází do stejné polohy vůči Slunci.

Vnitřní prstenec se skládá ze 40 stejných ornamentů s pěti body, které jsou symbolem Quincunce, jejichž význam je spjat s Venuší jako nejčastějším aspektem Quetzalcoatla. Venuše má synodické období 584 dnů a 5 takovýchto období trvá stejně dlouho jako 8 oběhů Země kolem Slunce, což znamená 5 × 584 = 8 × 365. Číslo 40 násobkem čísel 5 a 8.

Další prstenec se skládá z 80 znaků a je spojen s Merkurem (Xolotlem), bratrem dvojčetem Venuše (Quetzalcoatla).

Dále zde nacházíme znak Marsu. Synodické období Marsu trvá 780 dnů, a to odpovídá počtu 3 prorockých roků (780 = 3 × 260). Jupiter, nebeský drahokam, je znázorněn 64 znaky.

Třetí prstenec


Třetí prstenec
Třetí prstenec

Skládá se ze dvou segmentů, které vycházejí horní částí od znaku 13-třtina a táhnou na obě strany jako dva hadi, jejichž ocasy, šupiny, hlavy a chocholy představují rozličná nebesa a mléčnou dráhu. Též obsahuje znázornění Saturnu ve 28 malých znacích, které připomínají obratle hada a nacházejí se po celé délce jeho těla. Těla hadů se skládají ze 13 stejných segmentů (se šupinami a 10 body), vytvářejíce znak Tlachinolli, který představuje roční cyklus 365 dnů.

Ve spodní části vidíme, že z úst rohatých hadů (rohy se 7 kruhy představují Plejády a Velkou medvědici) vychází hlava Quetzalcoatla jako personifikace Slunce-Tonatiuh ve směru východ–západ (napravo) a Tezcatlipoky jako personifikace Noci-Xiuliteculi ve směru západ–východ (nalevo). Tento možná nejkrásnější detail na Kameni Slunce představuje každodenní boj bohů o nadvládu na nebi a zemi, která, jelikož se neustále mění ve svých polaritách, poskytuje život celému Univerzu. Dva hadi jsou obrazem Univerza, které označuje všechno. Jsou to jin a jang, noc a den. Na úplné hraně kalendáře začíná řada 158 kroužků (kdybychom je doplnili těmi, které jsou překryty hlavami hadů, bylo by jich celkem 208), které představují hvězdy na noční obloze. Znak 13-třtina, z něhož vycházejí hadi, označuje datum oslavy Nového Ohně, což byla největší aztécká slavnost, která se konala každých 52 let. Čtyři cykly po 52 letech znovu vytvářejí uzavřený cyklus 208 let (počet výše zmíněných kroužků).

Xiuhpohualli: počítání let

Aztécký rok se skládá z 18 měsíců po 20 dnech. Dny začínají znakem krokodýla a končí znakem květiny. Na konci se přidává 5 dnů nemontemi. Nemontemi ve skutečnosti představují přebytečné dny a během těchto dnů ustala jakákoli činnost.

Rok začíná 2. února. Čtyři poslední dny ledna a první den února jsou nemontemi. Každého čtvrtého roku se přidává jeden den nemontemi a tehdy rok začíná 3. února, což znamená, že jde o rok, kterému my říkáme přestupný, a každých 130 let se odečítá 1 den nemontemi, aby se kalendář uvedl do souladu s cyklem ročních období, s tropickým rokem. Tento způsob přičítání a odečítání dnů nemontemi poskytuje aztéckému kalendáři větší přesnost, než jakou má náš současný gregoriánský kalendář.

Měsíc se rozděloval na 4 „týdny“ po 5 dnech. Pátý den jménem tranquitzli byl určen k obchodování. Každý měsíc byl zasvěcen jednomu z bohů a slavnosti probíhaly vždy první den v měsíci.

Tonalpohualli: počítání osudů


Tonalpohualli: počítání osudů
Tonalpohualli: počítání osudů

Tonalpohualli je prorocký kalendář, v němž jsou zapsána znamení horoskopu. Každý člověk se rodí v den, jemuž odpovídá znamení, které, spolu s dalšími prvky poznamená jeho konečný osud.

V Tonalpohualli ani v Xiuhpohualli se dny nemontemi nepočítají, což znamená, že nejsou důležité.

Toximolpilli: kolo let

Toximolpilli doslova znamená „spojování zeleného listí“, což by v tomto případě znamenalo spojování let, pokud si představíme roky, měsíce a dny jako svazek stromů, větví a listí, které by jako celek představovaly svazek let.

Znázorňuje se jako kolo se čtyřmi rameny, přičemž se berou na vědomí znamení po pořadí, počínaje znamením králíka, který se nachází vedle Středního Slunce. Jsou to znamení: třtina, křemen, dům a králík.

První rok je rokem 1-králík, následuje rok 2-třtina, 3-křemen, 4-dům, poté 5-králík, 6-třtina, 7-křemen atd. až po 13-třtina.

Stejným způsobem dostaneme i další tři skupiny po 13 letech, což dohromady dává 52 let neboli cyklus Toximolpilli.

Tyto čtyři skupiny po 13 letech měly pro Aztéky velkou důležitost. Jejich původ se opírá o zjištění, že souhvězdí Plejád (Kuřátka) prochází zenitem každých 52 let.

Aztékové věřili, že konec tohoto světa nastane po skončení jednoho cyklu 52 let. Noc, kterou končí Toximolpilli, je nocí oslav Nového Ohně, která se trávila bděním v očekávání úsvitu Nového dne.

Když konečně nastal úsvit, zahřměly bubny, flétny, píšťaly z hlemýždích ulit a další nástroje, aby ohlásily začátek radosti a oslav – lidské pokolení bude žít minimálně ještě dalších 52 let. Jelikož děkovali za to, že jim bylo dovoleno žít ještě jeden Toximolpilli, všichni odcházeli v oslavném procesí do města Nového ohně, který zapálil Velký kněz. Odtud se Nový oheň roznášel po celé říši.

Kdyby aztécká říše žila dodnes, oslavila by slavnost Nového ohně v únoru roku 1976. Jelikož je tato noc již za námi, musíme si počkat do roku 2028, abychom viděli, co se stane.


Střední Amerika - oblast osídlení a archeologická centra
Střední Amerika - oblast osídlení a archeologická centra

 

 

  Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 115.