Historie používání aromatických látek
Již od prvopočátků lidské společnosti se aromatické látky používaly při různých rituálech a náboženských ceremoniích. Byly prostředkem kontaktu mezi bohy a lidmi, byly výrazem čistoty, harmonie duše, vzestupu směrem vzhůru. Z nejstarších dob se nám bohužel nedochovaly žádné záznamy o tom, jak se tehdy aromatické látky používaly. Rovněž nálezy předmětů, o nichž bychom se mohli domnívat, že byly využívány k získávání nebo užívání vonných látek, pocházejí teprve z nedávné doby.
Pro současné historiky je velkou záhadou terakotový předmět, umístěný v Taxila Museu v Pákistánu. Jedná se o destilační kotlík, který byl s největší pravděpodobností využíván k získávání aromatických kapalin a snad i esenciálních olejů z různých rostlin. Jeho stáří je odhadováno na pět tisíc let, zatímco o destilaci existují historické zmínky až z období posledního tisíciletí.
EGYPT
Prvním místem, o kterém bezpečně víme, že zde existovala znalost aromatických látek, je starověký Egypt. Tyto látky byly využívány jak pro ceremoniální účely, tak i pro účely lékařské.
Vzácné substance byly do Egypta dováženy ze všech koutů světa, cedr z Libanonu, růže ze Sýrie, myrta, skořice a labdanum z Babylónie, Etiopie, Somálska, dokonce i z Peru a Indie. Na přípravu vůní v chrámech dozírali kněží. Zatímco jejich učedníci mísili vzácné přísady, kněží četli formule a zpívali náboženské zpěvy. Obecně se věřilo, že "účinné je kouzlo provázené vonnou substancí, a účinná je vonná substance provázená kouzlem", jak se dočteme v Ebersově papyru. Někdy trvalo měsíce, než bylo dosaženo správné vůně, která byla vhodná pro ceremonii. Egyptské vonné oleje, krémy a aromatická vína byly známé po celém civilizovaném světě.
Egypťané měli rozsáhlé znalosti o účincích aromatických substancí a parfémů na tělo i na duši. V královském paláci existovala například funkce "vrchního voňavkáře". Egyptské ženy milovaly krásné vůně, zakládaly si na provoněných prostorech a místnostech, ale také na vůni vlastního těla a oděvu. V období Nové říše během hostin služky posazovaly vznešeným dámám na hlavu kužel ze směsi tuku a vonných látek. Teplem se tuk rozehříval, prosycoval vlasy a volně stékal na obličej i na šaty.
Velké množství přípravků se užívalo jak pro svou specifickou vůni, tak pro léčivé účinky. Jednou lékařskou metodou užívanou v Egyptě bylo tzv. "vykuřování". K vykuřování se užívalo různých pryskyřic (kadidlo, myrha, benzoe, terpentýn, mana, směs kyphi, atd.). V případě nemoci se vykuřovaly jednotlivé tělní dutiny, celé tělo nebo i místnost, kde ležel nemocný.
Berlínský papyrus nás informuje o několika vykuřovacích technikách. Jedna z metod spočívala v tom, že se sedm cihel rozpálilo v ohni a pak bylo poléváno studeným léčivým roztokem. Nemocný byl uložen na lehátko nad unikající páru.
K nejvýznamnějším osobnostem, které se zasloužily o pokrok egyptské medicíny, patřil Imhotep, lékař a architekt z doby krále Džoséra ve Staré říši, jenž byl uznáván jako významný myslitel a inspirátor mnoha dalších oborů. K léčení užíval právě oleje a aromatické masti. Imhotep začal být časem uctíván jako bůh lékařství. Nad jeho domnělým hrobem na pohřebišti z období Staré říše v Sakkáře byla postavena svatyně, v blízkosti níž vzniklo sanatorium, kde nemocní hledali uzdravení a mladí adepti lékařství získávali vzdělání pro své povolání.
Egypťané pěstovali umění masáže a byli také proslavenými odborníky v kosmetice. K těmto účelům se aromatické rostliny a pryskyřice zpracovávaly na oleje a masti procesem infúze. To znamená, že rostlina byla nejprve ponořena do oleje nebo tuku a tato směs pak byla po několik dnů ponechána na slunci. Vlivem horkých slunečních paprsků olej nebo tuk přejal vůni rostliny spolu s jejími léčivými účinnými látkami.
Některé vůně byly dokonce zasvěceny konkrétním bohům. Jednou z prvních využívaných aromatických látek bylo zřejmě kadidlo, zasvěcené bohu Slunce Ra. Zapalovalo se vždy při východu Slunce jako oběť tomuto bohu, zatímco myrha byla zasvěcena Měsíci.
Podle jedné z mytologických představ vyrostl v první den světa z praoceánu velký květ modrého lotosu, z něhož vyšlo Slunce. Jeho sladká těžká vůně nesměla chybět při slavnostech živých ani mrtvých. Lotosové kytice kladli pozůstalí na rakve jako vonný pozdrav těm, kteří odcházejí na onen svět, nebo je obětovali v chrámech bohům.
Mezi první dodnes známé směsi patří extrakt z šestnácti aromatických látek, kterému se říkalo "kyphi". Hlavními komponentami této směsi byly např. jalovec, myrha, puškvorcový kořen a jiné látky. Kyphi bylo velice oblíbeným a často používaným prostředkem, užívaným nejen v chrámech, ale i v domovech starých Egypťanů. Stejné oblibě se směs těšila i později v Řecku. Plútarchos o ní říká: "Její aromatické substance ukolébávají ke spánku, tiší úzkost a zpříjemňují sny. Je vyrobena z látek, které těší nejvíce v noci."
INDIE
Na Východě se aromatické oleje získávaly a používaly pravděpodobně stejným způsobem jako v Egyptě - metodou infúze. Již nejstarší brahmáni znali léčivou moc rostlin a používali vůně a vykuřovací prostředky jak při léčení, tak i při různých ceremoniích.
Indická ajurvédská medicína je jednou z nejstarších člověku známých léčitelských metod, která se dochovala do současnosti. Ve Védách, indických posvátných knihách, se mluví o více než 700 různých substancích užívaných pro liturgické a léčebné účely. Jsou to například skořice, koriandr, zázvor, myrta, santalové dřevo, levandule a další.
Ve védských hymnech se léčivé byliny chválí pro jejich božskou moc, lichotivými výrazy se připomíná jejich původ od polobohů, kteří pro lidstvo objevili sílu bylin a užívali ji při léčebných kúrách a obřadech. Nejlepší léčivé rostliny prý pocházely z nebeského fíkovníku v Himálajích, stejně jako posvátná rostlina nesmrtelnosti amrta neboli ambrosia.
ŘECKO
V Řecku se začaly využívat aromatické oleje a masti nejen pro jejich kosmetické a lékařské účinky, ale i pro jejich vůni. Řecký lékař Marestheus se zabýval stimulačními a sedativními účinky aromatických rostlin. Mezi povzbuzující vůně zařadil růži a hyacint, stejné účinky byly připisovány i parfému z révových listů. Mezi uklidňující vůně patří například lilie a narcis; parfém vyrobený z violky vonné má schopnost uspávat.
Západní kultura pak čerpala znalost bylinné medicíny z pětidílné knihy "Opus Magnum" od Pedania Dioskúrida z Anazarby. Jedna z jejích částí se zabývá aromatickými látkami a obsahuje velké množství aromaterapeutických informací včetně návodů na přípravu jednoduchých i složených aromatických substancí. Velké množství těchto postupů se používá dodnes.
Hippokratés se ve svém díle "Aforismy" zmiňuje o aromatických látkách používaných v lázních a při masážích. Více než Hippokratés a Dioskúridés se dnešní koncepci aromaterapie přiblížil Asklépios, který se snažil své pacienty léčit metodami přinášejícími maximální pohodlí - byl zastáncem používání masáže, hudby a parfémů jako zmírňujících léčitelských prostředků.
AMERIKA
Léčba pomocí prostředků přírodní medicíny byla hojně využívaná i u kultur Latinské Ameriky. Dochoval se "Badianův kodex", spis o třinácti kapitolách, obsahující vyobrazení aromatických rostlin. V tomto kodexu je popsáno sedmkrát více druhů bylin, než ve svém spise popsal řecký Dioskúridés.
V aztéckém pantheonu také existuje velmi zajímavý pár bohů - ženská bohyně Mayahuel ("ta, jež pochází z rostliny agáve") a její manžel Patecatl ("ten, který pochází ze země léčiv").
PERSIE
Perský lékař a alchymista Ibn Sina (Avicenna), který žil v letech 980 - 1037 n. l. začal používat k získávání čistých koncentrovaných esenciálních olejů destilaci. První esenciální olej získal touto metodou z růže stolisté. Zároveň se pomocí destilace začala rozvíjet i výroba alkoholu.
Alkohol a esenciální oleje pak umožnily vyrábět parfémy bez olejového základu. Z rostlin se používaly nejen růže, ale i violka vonná, lilie, narcisy a lotosové květy. Ve 13. století se Damašek stává jedním z hlavních center výroby tzv. růžové vody. Ta se získávala ze zvláštního druhu růže, která po tomto městě dostala i své jméno - damascénská růže.
Avicenna je autorem knihy “Kánon medicíny" (Al-Kánum fi,t-tibb). V části "Materia medica" píše o celé řadě silic včetně skořice, hřebíčku, koriandru, anýzu, heřmánku, jalovce a máty peprné.
EVROPA
Před příchodem renesance Evropané příliš nedbali na hygienu, místo mytí používali parfémy ve formě pudrů, voňavé vody či parfémy na bázi alkoholu, které se pak bohatě rozstřikovaly do okolí. Velmi obvyklé bylo i rozsypávání aromatických bylin na místa, kudy se chodilo. Na trávnících se často pěstovalo velké množství heřmánku, zvláště pro jeho vůni. Aromatické byliny se používaly nejen venku, ale i v místnostech, nejoblíbenější byly levandule, heřmánek, bazalka, tymián.
Postupně začaly vznikat různé herbáře, popisující nejrůznější rostliny a jejich možné použití. Známý je herbář "De herbarum virtutibus" (O působení bylin), jenž je připisován lékaři Ottovi z Mendonu z XI. století.
Také slavný lékař a mystik Paracelsus je autorem spisu "Herbarius", který vychází především z praktického pozorování a zkoumání přírody, rostlin a jejich působení.
Známý alchymista Mistr Alexis z Piedmontu publikoval knihu, kde uvádí různé prostředky proti moru, např.: "Abyste vyrobili velmi účinný parfém proti moru, musíte vzít mastix, chrpu, kadidlo (olibánum), muškátový květ, pelyněk, myrhu, aloe, pižmo, ambru, muškátové oříšky, myrtu, vavřín, rozmarýn, šalvěj, růže, černý bez, hřebíček, jalovec, routu vonnou a smůlu. To vše smícháte, dáte na uhlí a navoníte tím místnost." Tato víra, že čím více bylin se použije, tím větší bude jejich účinek, převládala především v 18. století. Z mnoha bylin se například zhotovovaly koule, které se pak zavěšovaly v místnostech nebo je člověk nosil u sebe, aby se uchránil od zlých duchů.
S prohlubující se znalostí uměle vyráběných chemikálií se na počátku 19. století pomalu vytrácí zájem o přírodní esenciální oleje. Mnoho vědců a lékařů začíná dávat přednost právě chemicky vyrobeným lékům. Výsledkem toho bylo, že se při výrobě alopatických léků používaly aromatické látky pouze k dodání vůně. Teprve v době 2. světové války dochází ke znovuobjevení aromatických látek jako substancí s antiseptickými účinky, jež začaly být považovány za ideální prostředek, který brání šíření infekcí přenášených vzduchem.
CO JSOU ESENCIÁLNÍ OLEJE?
Oleje, o kterých se zde hovoří, se všeobecně nazývají éterické nebo také esenciální. Mnohé nám může říci etymologický původ těchto dvou slov.
Slovo "éter" pochází z řeckého slova "aithér", což původně znamenalo zářící, jasný, ohnivý vzduch (odvozeno od "aithó" = planu). Aristoteles pod pojmem "éter" rozuměl látku nebeských těles, vzdušný prostor, který se nachází kolem nebeských těles kromě Měsíce. Další pojetí éteru jako všepronikající látky úzce souvisí s latinským "essentia" jako podstata, jsoucnost (odvozeno od "esse" = být), která činí věc tím, čím je, na rozdíl od jejích měnitelných forem. Esenciální pak tedy znamená "obsahující podstatu".
Esenciální olej se definuje jako nemastná, vysoce vonná esence získávaná z rostlin destilací, lisováním, macerací nebo louhováním podle jejich povahy. Esenciální oleje jsou prchavé a rychle se vypařují, mají výrazné antiseptické vlastnosti srovnatelné s antibiotiky. Tyto účinky lze dokázat snadným pokusem: na kultivační médium, kde roste kolonie bakterií, se kápne esenciální olej. Kolem této kapky se následně objeví kruhová zóna, kde bakterie nemohou růst. Tato zóna vyjadřuje tzv. aromatogram. Esenciální oleje účinkují nejen proti bakteriím, ale i proti virům a parazitům.
V rostlině se éterické oleje nacházejí ve vnějších částech - v listech, v květech, ve slupce plodů např. u citrusů, v kůře určitých stromů a keřů. Vonné esence vytvářejí kolem rostliny určité mikroklima, které ji chrání před některými negativními vnějšími vlivy, jako např. před různými parazity nebo před škodlivým slunečním zářením. Toto mikroklima není rovněž příznivé pro plevel, který by mohl rostlinu omezovat nebo ohrožovat.
Životní rytmus rostliny je ovlivňován mnoha vnějšími vlivy jako je např. počasí, roční období, vliv nebeských těles, a to především Slunce a Měsíce. To vysvětluje, že některé rostiny voní ráno a některé naopak pouze večer.
Umění starat se o rostliny je mystická činnost, neboť pečováním o ně člověk vyjadřuje úctu k životu a k božské síle Přírody. Říká se, že v dávných dobách se lidé tomuto umění naučili od duchů přírody neboli elementálů. Ti ukázali člověku, jak poznávat léčivé byliny a využívat je, jak pálit pryskyřici, aby její vůně přitahovala dobré domácí duchy.
JAK ESENCIÁLNÍ OLEJE PŮSOBÍ?
Vonné esence působí komplexně na celý organismus člověka, např. při masáži se dostávají do těla pokožkou a zároveň působí přímo na čichové receptory v nosní sliznici. Nervová zakončení v těchto receptorech pak vyšlou signál do jedné z částí mozku, limbického systému, který v rámci těla představuje určité řídící centrum emocionálního vnímání.
Reakce na vůni je stejná jako na emoci. V této souvislosti si můžeme všimnout, že ve většině jazyků se pro vnímání určitého pocitu používá stejný výraz jako pro vnímání určité vůně - “cítit lásku”, ”cítit vůni”.
Esenciální oleje mají tedy silný vliv na psychickou složku člověka. Některé vonné esence mají stimulační, jiné sedativní účinky, všeobecně působí harmonicky a obnovují v člověku rovnováhu.
Významná je souvislost mezi vůní a pamětí. Můžeme zde odlišit dva rozdílné účinky. Vůně mohou působit jako určitý druh individuální asociace, kdy si člověk s určitou vůní vybaví konkrétní situaci, kterou prožil. Tato čichová paměť je obdivuhodně stálá a dlouhodobá. Ve druhém případě mají určité vonné esence schopnost stimulovat paměť. V době svého působení zvyšují koncentraci, a tak nám umožní zapamatovat si více.
Existuje určitý rytmus v rámci čichového vnímání v průběhu dne. Ráno cítíme nejintenzivněji, během dne se tato schopnost postupně snižuje a svého minima dosahuje večer. Je také známo, že ženy mají všeobecně citlivější čich než muži.
PRAKTICKÉ POUŽITÍ ESENCIÁLNÍCH OLEJŮ
Jak jsme se již zmínili, esenciální oleje jsou vysoce prchavé látky, liší se však rychlostí vypařování. Rychlost odpařování můžeme charakterizovat jako vysokou, střední a nízkou. Podle toho můžeme esenciální oleje rozdělit do tří skupin, a to na oleje lehké, střední a těžké. Mezi lehké patří oleje citrusové jako např. citron, citronela, grapefruit, pomeranč, mandarinka, lemongrass, které se odpařují nejrychleji.
Střední jsou esenciální oleje z květů nebo celých bylin např. levandule, heřmánek, rozmarýna, šalvěj, jasmín.
Těžké oleje jsou oleje z dřevin např. santal, cypřiš, růžová palma, eukalyptus, borovice aj., ty se odpařují nejpomaleji.
Toto dělení je do jisté míry zjednodušující, protože většina olejů není čistě lehkých, středních či těžkých, ale převažuje pouze některá z těchto úrovní.
Pokud chceme připravit do aromalampy směs esenciálních olejů, je vhodné kombinovat tyto tři druhy olejů, které v poměru lehký : střední : těžký, 5:3:1 kapek nakapeme do vody v odpařovací misce aromalampy. Je však třeba upozornit, že ne každá kombinace těchto tří druhů olejů je harmonická a příjemná.
Pro začátek je dobré vyzkoušet některou z běžných kombinací (např. citrón, levandule a santal), neboť mnohé oleje mají velmi výraznou a specifickou vůni, a proto jsou určeny ke zvláštním léčebným účelům a ne ke každodennímu použití.
Esenciální oleje se světlem rozkládají, proto se prodávají v lahvičkách z tmavého skla. Mohou se skladovat při běžné pokojové teplotě, nesnášejí přílišné horko. Nejkratší trvanlivost mají citrusové esenciální oleje.
Čisté esenciální oleje jsou vysoce koncentrované látky a nemají se s výjimkou levandule a čajovníku nanášet přímo na pokožku, neboť ji mohou dráždit a vyvolávat alergie.
Jako příklady k běžnému použití jsme vybrali několik nejznámějších a nejběžnějších esenciálních olejů, které jsou seřazeny podle abecedy.
Citron
Esenciální olej se získává lisováním čerstvé kůry plodů; je čirý až světle žlutý či nazelenalý. Je ostrý a svěží. Je účinným osvěžovačem vzduchu, má silné antiseptické účinky a odpuzuje hmyz. Použití: osvěžovač vzduchu. Působí stimulačně proti strachu a depresím. Mísení: levandule, neroli.
Čajovník (Tea tree)
Olej se extrahuje z listů stromu, který se pěstuje v Austrálii. Je vysoce antiseptický a fungicidní (ničící houby a plísně). Použití: účinný osvěžovač vzduchu a dezinfekční prostředek.
Eukalyptus
Esenciální olej se vyrábí destilací listů jednoho z nejvyšších stromů na světě (dosahuje výšky až 100 m). Olej je čirý, má svěží výrazné aroma, takže stačí přidávat do směsí jen v nepatrném množství. Odpuzuje hmyz a je vysoce antiseptický. Použití: osvěžovač vzduchu. Vhodná je inhalace při nachlazení, chřipce, zánětu dutin, bolestech v krku a kašli. Mísení: levandule, borovice.
Heřmánek
Běžně se používají dva druhy heřmánku - římský a německý. Německý heřmánek (Matricaria chamomilla) je jednoletá bylina, která roste zpravidla divoce. Esenciální olej se extrahuje z květů a semen a má nádhernou tmavomodrou barvu. Římský heřmánek (Anthemis mobilis) je vytrvalá bylina, která se pěstuje na záhonech. Esenciální olej se extrahuje z květů a je světle modrý nebo světle žlutý. Použití: má relaxační a sedativní účinky, působí proti depresím, proti netrpělivosti. Mísení: geránium, pačuli, levandule, růže.
Jasmín
Esenciální olej se získává destilací nebo extrakcí z květů stálezeleného keře, který roste v severní Africe, východní Indii, jižní Francii a Turecku. K výrobě esence je potřeba velkého množství květů, a proto je čistý jasmínový olej velice drahý. Olej má tmavě žlutou až oranžovou barvu a jeho vůně je velmi pronikavá. Použití: jako antidepresivum - vyvolává pocit optimismu, sebedůvěry a euforie. Mísení: růže, geránium, citrusy.
Lemongrass (citronová tráva)
Olej se extrahuje z tropické trávy, má žlutohnědou barvu a svěží citrusové aroma. Použití: osvěžovač vzduchu. Působí jako nervové tonikum při pocitu psychické i fyzické slabosti.
Levandule
Esenciální olej se získává destilací květů levandule, je světle žlutý. Použití: má sedativní účinky při depresích, nespavosti, migrénách, nervovém vypětí. Účinkuje výborně na drobné popáleniny a bodnutí hmyzem, kdy se může použít i v neředěné formě k lehkému potření postiženého místa. Mísení: nejuniversálnější esenciální olej, mísí se s většinou ostatních esenciálních olejů, hlavně s citrusy, šalvějí, pačuli a rozmarýnem.
Pačuli
Esenciální olej se získává parní destilací mladých listů 90 cm vysoké rostliny, jejíž domovinou jsou Filipíny. Olej je sytě rudohnědý a má velmi hustou konzistenci. Jeho vůně je velice trvalá, ale ne každému je příjemná. Použití: nervové tonikum, stimulační účinky při apatii, úzkosti a depresi (v nižších dávkách). Ve vysokých dávkách má sedativní a hypnotické účinky. Mísení: bergamot, geránium, levandule, borovice, růže.
Pomeranč
Esenciální olej se vyrábí lisováním kůry zralého čerstvého plodu. Olej má oranžovou barvu a osvěžující vůni. Použití: mírně sedativní účinky, antidepresivum. Mísení: levandule, skořice, hřebíček.
Rozmarýn
Esenciální olej se vyrábí destilací kvetoucích vršků a listů stálezelené 50 - 100 cm vysoké rostliny. Olej je čirý. Použití: nervově stimulační účinky při celkové ochablosti, únavě až apatii, jak duševní tak fyzické. Povzbuzuje paměť (řečtí studenti údajně nosili na zkoušky ve vlasech girlandy z rozmarýnu). Mísení: máta, levandule, citrusové esenciální oleje.
Růže
Esenciální olej se získává z okvětních plátků. Nazývá se královnou esenciálních olejů. Má výraznou vůni. Jeho výroba je velmi náročná, a proto je také velmi drahý. Nejvzácnější oleje jsou z růže damascénské. Použití: tonizační účinky - při podráždění, rozmrzelosti a smutku. Mísení: je vhodný do jakékoli směsi.
Růžové dřevo (Růžová palma)
Esenciální olej se získává destilací odštěpků dřeva růžové palmy - tropického stromu, který roste v povodí Amazonky. Olej je čirý nebo světle žlutý. Použití: normalizuje a stabilizuje nervový systém, tlumí bolest hlavy z přepracování. Harmonizuje, odstraňuje napětí. Mísení: se všemi esenciálními oleji.
Santalové dřevo
Esenciální olej se získává destilací z vnitřní dřeně stálezeleného až 15 m vysokého stromu, který se vyskytuje v jihovýchodní Indii, Indonésii a Číně. Nejkvalitnější a tedy i nejdražší je olej indický. Existuje i olej ze santalového stromu z Austrálie, který je však méně kvalitní. Olej má světle žlutou barvu a sladkou dřevnatou vůni. Odpuzuje hmyz. Santalového dřeva se používalo k výrobě nábytku a k výzdobě chrámů. Použití: má antidepresivní účinky, používá se při nespavosti, depresi, stresu.
Šalvěj
Esenciální olej se získává destilací kvetoucích vršků rostliny. Olej je světle žlutý nebo čirý. Použití: antidepresivní účinky, vyvolává pocit pohody až euforie. Mísení: citron, levandule, rozmarýn.
ZPŮSOBY APLIKACE
Masáže celého těla:
25 - 30 kapek koncentrovaného přírodního esenciálního oleje do 50 ml nosného rostlinného oleje (olivový, slunečnicový, mandlový, olej z obilných klíčků).
Masáž obličeje:
1 - 2 kapky esenciálního oleje do čajové lžíce rostlinného oleje.
Inhalace:
5 kapek do odpařovací misky aromalampy, necháme odpařovat alespoň 2 hodiny.
Koupele:
Do horké lázně dokonale rozmícháme 5 - 15 kapek a 20 minut relaxujeme v lázni.
