Co je vlastně štěstí a jak ho dosáhnout?
Pokud bychom udělali malý průzkum mezi svými přáteli a zeptali se jich, zda jsou šťastni, co by odpověděli? A co byste odpověděli vy? Pokud bych se zeptala sama sebe a byla k sobě opravdu upřímná, řekla bych, že ano. A to ano je navzdory potížím, které prožívám, ať už ve vnějším světě nebo ve světě vnitřním. Jak je to možné? Neznám na to přesný nebo univerzální recept, ale pár tipů bych měla. Nejdřív bych se zastavila u toho, s čím si člověk štěstí spojuje, a na druhé straně, proč někdy důvod ke štěstí nemá.
Když se podíváme na dnešní svět, hodně lidí by řeklo, že nemají důvod k radosti či ke štěstí. Vidíme války, ekologické katastrofy, umírání, nespravedlnost… Na druhou stranu v naší civilizaci není neobvyklý názor, že jsme na vrcholu, máme velké bohatství, různé stroje a přístroje, které nám ulehčují život, můžeme cestovat do jakéhokoli kouta světa.
Proč tedy nejsme spokojeni? Někdy si štěstí spojujeme s chvílemi radosti, úspěchů, s dosažením cílů a uspokojením našich tužeb – až budu mít lepší práci, až dostuduji, až postavím dům, až si budu vydělávat více peněz…, tak budu šťastný. A když toho dosáhneme, jsme spokojení a šťastní? Nebo vzniká další potřeba a touha?
Ale v životě nejsou jen chvíle, kdy máme radost, protože jsme něčeho dosáhli nebo se nám něco povedlo. Přichází i neúspěchy, bolest, odloučení… Lze i tehdy být šťastný? Filozofie jako umění života nám říká, že existuje zákon cyklů. Jinými slovy, ani bolest ani štěstí nemohou trvat věčně a ve stejné intenzitě. V našich životech přicházejí různé změny a obraty. Filozofie nás učí, že vše, co se týká pomíjivých věcí, nikdy netrvá věčně a podléhá neustálé přeměně. Stejně jako naše nálady, věk, zdraví, roční období… Kde tedy pramení štěstí? Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že je zapotřebí nahlédnout do svého nitra, a tam hledat odpověď.
Počátek naší cesty vystihuje citát od dalajlámy, který říká: Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se. Zažíváme těžké situace? Ano, každý z nás zažívá nepříjemné chvíle. Tak co s tím? Zkusme třeba změnit úhel pohledu. Vím, že to není vždy jednoduché, ale když vyvíjíme úsilí, snahu, vložíme do toho energii a odhodlání věci měnit, tak dosáhneme cíle. Jinými slovy, i z těžkých nebo nepříjemných situací můžeme vytěžit spoustu zkušeností. Pokud změníme svůj postoj k životu, k lidem a koneckonců i k sobě samému, můžeme se hodně věcí naučit.
Další věc, kterou nám filozofie radí, je, že se nám neděje v životě nic, co bychom nezvládli. To je velmi pozitivní přístup k životu. Vždy existuje řešení nebo cesta, jen je třeba nechtít dokonalost a okamžité řešení. A z toho vyplývá přirozená potřeba rozvíjet sebe sama, poznávat se. Například zjistíme, že jsme netrpěliví a chceme všechno hned. Poznání sebe sama nám pomůže v tom, že se začneme učit trpělivosti. Platon popisuje krásné podobenství o zrcadle v našem nitru. A záleží na nás, kam to zrcadlo otočíme. Pokud jej necháme otočené dolů, bude odrážet naše stíny, zbabělost, strach, ješitnost, lenost… Ale můžeme vyvinout úsilí a snahu a pootočit ho tak, aby se v něm zrcadlila rozhodnost, krása, radost, pochopení, odvaha, laskavost, čest a mnoho našich dalších ctností. Jedno semínko vůle tak přinese les štěstí.
A na závěr pár slov mezinárodní ředitelky Nové Akropolis, Delie S. Guzmán: Žít znamená velkorysost vůči sobě samému i vůči ostatním. Jde o to pomoci sám sobě prostřednictvím učení a sdílet s ostatními všechny úspěchy, všechno to, čemu jsme se naučili, dát životu hodnotu tím, že ho přeměníme na neustálé dávání světu, v němž se nacházíme, a zvláště lidstvu, jehož jsme součástí.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 111.
