Ve svém rozsáhlém díle nás Platon provází a seznamuje se světem archetypů, v němž dlí ideje a čekají na odpovídající formu připravenou v hmotném světě, aby do ní sestoupily. Jedním z takových archetypů, jednou z těchto idejí-pravzorů je i ideál. Člověk ho nevytvořil, avšak dokáže ho vytušit a vnímat ve snaze o zdokonalení. Ideál existoval vždy, je nepomíjivý a nepřestane existovat pouze proto, že v jistém okamžiku není nikdo, kdo by byl schopen ho přitáhnout do našeho světa. Je metafyzickým kořenem věcí, událostí a bytostí, vyvolává v nás vědomí o dokonalosti, je neegoistický a duchovní. Není to obyčejný plán nebo touha, které nás pohánějí k jednání kvůli hmotnému blahobytu.
Ideál sestupuje ze světa archetypů, světa idejí, světa nebeského, když jsme ho schopni uskutečnit v činu. Hmota je pomíjivá, ideál věčný, a dokáže transformovat toho, kdo ho následuje. Představuje alchymistický proces transmutace železa na zlato, transmutace člověka, který dokáže přemístit ohnisko svého působení z těla do ducha. Rodí se jedinec, který dokázal zavést soulad mezi svým fyzickým, psychickým a duchovním světem, a proto jsou v souladu jeho myšlenky, slova a činy.
Právě toto je cílem rytíře. Jednou z věcí, s níž se mohlo u rytíře vždy počítat, bylo to, že jeho dané slovo platilo více než kterýkoli psaný doklad.
Kdo je tedy rytíř? To, že rytíři vznikli teprve ve středověku, je mylná představa, neboť existovali vždy pod různými jmény jako řády, kasty, stavy…
Rytíř není pánem, nýbrž především služebníkem: boha, vlasti, krále, poslání, dámy, slabých…, každého, kdo ho potřebuje. Uskutečňováním svých ideálů se nakonec stává pánem, avšak pánem sebe sama. Pouze když zvítězí nad sebou samým, dokáže zvítězit i nad zlem. Pouze zničením vlastní nespravedlnosti dokáže zničit nespravedlnost ve světě, v němž žije. Proto rytíř nikdy neporušuje dané slovo, neboť by to znamenalo zradit svou myšlenku, zradit sebe sama, svůj vlastní duchovní svět.
CESTA RYTÍŘE
Rytíř se řídí starodávným pravidlem, které vede ke zdokonalování a vyžaduje tři vlastnosti: odvážit se – chtít – moci. Jak to uskutečnit?
Především je zapotřebí vytyčit si cíl. Je to počátek, výchozí bod, z něhož budeme směřovat k cíli tak dlouho, dokud ho nedosáhneme. V okamžiku, když je dosažen, přestává být cílem a nastává čas vytyčit si další, který nás povede cestou pokroku: vždy kupředu a vždy nahoru.
K vytyčení pokaždé vyššího cíle je zapotřebí odvážit se, je třeba chtít ho dosáhnout a moci kráčet po cestě k jeho dosažení. Na této cestě je nejlepším pomocníkem vůle, která naši lenost, podobající se bahnité stojaté vodě, transformuje na křišťálově čisté vodopády plné života.
Rytíř řízený svou vůlí pevně drží vlastní život ve svých rukou, nenechává se unášet proudem, nýbrž velmi dobře ví, kam směřuje a proč.
První zlo, s nímž se rytíř pouští do boje, jsou jeho vlastní neřesti, jeho vlastní vnitřní tma. Vidí sebe jako lampu, která ochraňuje božskou jiskru, jejímž úkolem je přenášet světlo. Jeho duch se stává plamínkem, který je třeba udržovat, aby nikdy neuhasl. Posláním lamp je dávat světlo, a proto se musí pravidelně zbavovat špíny neboli neřesti. Je třeba měnit olej, kterým jsou v člověku čisté myšlenky, jež umožní rytíři objevit krásu, spravedlnost a dobro, jak v sobě, tak i ve světě, který ho obklopuje.
CO HLEDÁ RYTÍŘ
To vysvětluje jedno z mnoha starodávných podobenství v rouše mýtu o hledání Grálu: vnitřní naplnění, po němž člověk vždy toužil, božský duch v člověku, který dává život, poskytuje osvícení, zbavuje strachu.
Hledání svatého Grálu je rytířským tažením, které každý z nás podniká ve svém nitru, aby objevil božskou jiskru uvězněnou ve hmotě, aby se zbavil duchovní slepoty. Proto je rytířský ideál podřízen ideálu čistoty, který obsahuje krásu, dobro a spravedlnost. Takový ideál nemůže ničit, pouze tvořit. V rámci tohoto symbolismu kůň představuje hmotný svět, rytíř svět duchovní a jejich poutem je psychický svět, znázorněný štítem.
Rytíř celý svůj život podřídil oddanosti svým cílům a boji proti zkaženosti, zradě, podvodům a nespravedlnosti. Hledání Grálu se stává duchovním dobrodružstvím, které umožní otevřít nebeskou bránu, jež se nachází v duchu a srdci každého jednotlivce.
Jung popisuje Grál jako vnitřní naplněnost, kterou lidé vždy hledali. Symbolem rytíře je proto oduchovnělý boj, boj podnícený vznešenou příčinou, boj prostřednictvím ušlechtilého prostředku, věrnosti a oddanosti.
Jiná mytická postava, kterou známe jako svatého Jiří, jenž se stal ochráncem rytířů, též svádí boj na život a na smrt, aby zvítězil duch, právoplatný vládce lidské bytosti, který obsahuje všechny ctnosti. Známe ho též v podobě Marta v římské mytologii nebo Area v řecké, a dokonce i jako svatého Michala, též doprovázeného drakem. Rytíř se obětuje, protože ví, že smrt neexistuje a že drak, kterého musí přemoci, není jenom inkarnovaným zlem, nýbrž i strachem z neznáma.
KDO JE RYTÍŘ
Rytíř si je vědom toho, že neexistuje nemožné, nýbrž pouze ti, pro něž je něco nemožné. Tento optimistický názor ho vede k překonávání sebe sama, neboť ví, že když už někdo jiný před ním něčeho dosáhl, může to dokázat i on, pokud bude chtít a odváží se. S takovým stavem vědomí nebude požadovat po Slunci, aby vyšlo o půlnoci, ale zapálí si svíčku, aby mu její světlo usnadnilo čekání a umožnilo uskutečnit díla, která nelze vykonat ve tmě.
Rytíř nestaví své úspěchy a vítězství na chybách, nedostatcích a prohrách ostatních. Opírá se o vlastní schopnosti, nechlubí se slovy, nýbrž promlouvá činy. Přirozeným stavem vědomí rytíře je jednat správně, nesobecky a svědomitě.
ZNÁMÍ RYTÍŘI
Mnohé mýty a legendy nám symbolicky popisují rytíře a jejich kodexy cti.
Už Caesar pojmenoval rytířskou kastu u Keltů equites, aby ji odlišil od kasty kněžské.
V Indii existovala kasta kšatrijů, která zastávala funkci válečníků. Její barvou byla červená jako život, světovou stranou východ, kde se tento život v podobě slunce rodí, ročním obdobím jaro, období probuzení.
Dalším známým rytířem byl král Artuš, vůdce rytířů kulatého stolu. Jejich základním symbolem byl meč v kameni, který představuje duch vtělený do hmoty, božskou jiskru, která hmotu oživuje. Vytáhnout meč z kamene znamená osvobodit duch ze zajetí hmoty a navrátit ho jako právoplatného krále na trůn, aby jí vládl. Rytíři kulatého stolu jsou vedeni božskou prozřetelností symbolizovanou postavou Merlina a scházejí se v Kamelotu, který představuje stav vědomí, v němž sídlí nejčistší myšlenky. Je to duchovní svět, který je impulsem nesobeckého jednání. Jejich sílu znázorňuje Excalibur, symbol vůle, moci, jež vychází z poznání. Nikdy nesmí být zneužita pro sobecké zájmy.
Je mnoho dalších známých rytířů, kteří si zaslouží více prostoru a času. Theseus, jenž zabíjí Minotaura, nevědomost v sobě i mimo sebe. Bruncvík, který hledá sebe sama, aby mohl hrdě získat svůj vlastní znak, svou vlastní osobnost. Samurajové, kteří nesobecky slouží a brání mír a nikdy první neútočí.
A všichni s sebou nosí své věrné meče, z nichž se těm nejznámějším dostalo jména. Čepel meče je nebem, rukojeť zemí a jílec spojením těchto dvou světů. Proto se zdravili čepelí obrácenou vzhůru ve smyslu míru a pouze při pasování následovala tato čepel cestu sestupu ideálu mezi lidi: shora dolů, na levé rameno rytíře jako symbol strany, která přijímá božský vzkaz přímo v srdci.
ŽIJÍ RYTÍŘI DNES?
Pokud být rytířem znamená být pánem sebe sama, držet svůj život ve vlastních rukou, nezavírat oči před nespravedlností a nečestností, pěstovat krásu a bránit vzniku ošklivosti, jednat v souladu se zásadami věčné etiky a morálky…, ať každý nalezne odpověď sám v sobě.
Rytířský ideál není otázkou fyzické síly, nýbrž je stavem vědomí, které tuto sílu může využít, nebo zneužít, což záleží na každém z nás. Rytířský ideál není otázkou pohlaví nebo věku, neboť vědomí mají muži i ženy, staří i mladí.
To znamená, že pokud chceme a odvážíme se, všichni můžeme v životě uplatňovat rytířský ideál: chovat se čestně, ušlechtile, spravedlivě.
Ano, já věřím, že rytíři nevymřeli, neboť ještě existují lidé, kteří vědí, že je lepší hrdinská smrt než zbabělý život. Zvláště když tato „smrt“ znamená obětovat fyzické pohodlí ve prospěch duchovního pokroku.
Ať meč našeho ducha rozetne tmu nevědomosti a my vykročíme do života plného věčných hodnot, o které nás nikdo nemůže oloupit, neboť rozhodně nejsou hmotné.
