Během svého života Jorge Ángel Livraga, zakladatel Mezinárodní Organizace Nová Akropolis, poskytl sdělovacím prostředkům v mnoha státech množství rozhovorů. U příležitosti tohoto výročí uvádíme jeho slova z rozhovoru s jistým novinářem z Buenos Aires v roce 1975.
Profesore, jak se zrodilo hnutí? Víme, že to bylo v Argentině, ale jakým způsobem se zrodilo a jak později získalo tuto podobu?
Věřím, že Nová Akropolis byla potřebou, která byla skrytá v mnoha osobách, jež před dvaceti lety studovaly zde na univerzitě v Buenos Aires. Chtěl jsem utišit tuto potřebu, když jsem si uvědomil, že na univerzitách dostáváme informace, ale ne formování; že se rozebírají klasické texty, ale vždy z velmi zaujatého pohledu; že se zanedbává východní filozofie, že ta se stala zájmem pouze lidí, kteří nemají univerzitní vzdělání. Věřilo se, že dějiny jsou zátěž, na kterou je nutné rychle zapomenout; my věříme, že dějiny jsou podstavcem sochy budoucnosti.
Proto jsme tedy my, někteří ze studentů, kteří jsme byli velmi mladí, začali plánovat založení Nové Akropolis. Vydali jsme časopis a pak pomalu začali přicházet lidé, a my jsme vypracovali metodický program studia. Později jsme založili různé státy a začali jsme cestovat, což nám umožnilo získávat nové texty, poznatky, navazovat kontakty s hlavními intelektuálními středisky. Cestovali jsme na východ, abychom nalezli ony starodávné a posvátné texty, překládali jsme je a přizpůsobovali mladým z Nové Akropolis. Já jsem se věnoval cestování po Evropě, abych získal středověké tradice, které například poukazovaly na důležitost cti dámy a rytíře, protože věříme, že v tomto světě rozkladu, v tomto světě násilí je zapotřebí nové formování mládeže a pak i celého lidstva, aby získalo morální normy a překonalo hranici násilí.
Mluvme ještě o Nové Akropolis. Jaký je způsob ekonomického financování? Ve světě, jako je náš, a zvláště v našem státě musí být podporování takové instituce docela problematické…
Nová Akropolis není výdělečná, a opírá se především o lidi dobré vůle. To umožňuje, aby její udržování bylo levnější. Pravdou je, že naše výdaje využíváme pouze na nezbytné věci, jako jsou pronájmy nebo koupě sídel, propagační materiály a knihovny. Naši profesoři však vyučují zdarma, a my všichni, kteří na tomto díle spolupracujeme, máme jiné životní prostředky, které nám umožňují nezatěžovat Novou Akropolis. Takto je částka peněz nutná pro udržování organizace tak velké, jako je naše, mnohem nižší, než to vypadá zvenčí. Podpora je získávána pouze z dobrovolných darů učedníků a všech lidí, kteří souhlasí s akropolitánským ideálem. A nejsou to vždy peníze, často jsou to dary v podobě promítaček, psacích strojů, nábytku… Není to obchodování.
Profesore, jaké požadavky musí splňovat a jaké vlastnosti musí mít člověk, aby mohl vstoupit do Nové Akropolis.
V Nové Akropolis existují různé stupňované oblasti a oddělení; avšak pro vstup do Nové Akropolis všeobecně není zapotřebí žádný požadavek, což si myslím, že je jádro vaší otázky. Stačí umět číst a psát a mít správné předpoklady, aby člověk byl víceméně filozofem narozeným se zájmem o hlubokomyslné věci, aby bylo možné navázat kontakt s Novou Akropolis.
Nabízí jistým způsobem toto hnutí celistvý způsob života těm, již se zapojí?
Toto hnutí respektuje každého člověka, neboť jedním z nedostatků, který mají myslitelé především na západě, je to, že chtějí vymezit přísná pravidla života. Natolik jsme si zvykli všechno klasifikovat, jako bychom byli lahvičkou v lékárně, že někdy chceme klasifikovat i lidi a jejich postoje vůči způsobu života.
To, co všeobecně navrhujeme, je hledání trvalých hodnot a důležitých věcí, upřednostnit vůli nad slabostí, práci nad netečností, odpovědnost nad anonymitou; toto jsou všeobecná předsevzetí.
Je nutné vykoupit elementy platné pro utvoření nové kultury, která se během staletí uskuteční v nové civilizaci. K tomu však musíme vycházet z jednotlivce, z toho jednoduššího. A je rozhodně nutná revitalizace duchovních elementů, které jsou tím jediným, co může utvořit nový svět, a to nejen nový, nýbrž i lepší.
