V současné době jsme na jedné straně nadšeni řadou neuvěřitelných pokroků moderní medicíny, jako je robotická chirurgie, diagnostika genetických chorob na úrovni jediné buňky, schopnost přístrojů podporovat životní funkce atd. A na druhé straně kritizujeme příliš technický charakter medicíny, z níž se vytrácí lidskost, z níž je pacient jen objektem zkoumání různých přístrojů, z níž se ztrácí další úrovně lidské bytosti a je vnímána jen ta fyzická. Uvědomujeme si i omezenou schopnost vypořádat se s velmi rozšířenými psychosomatickými obtížemi a s takzvanými civilizačními onemocněními jako jsou migrény, bolesti zad, zažívací obtíže, vysoký krevní tlak a mnohá další.
Současný stav medicíny nevznikl z ničeho, ale je důsledkem historického vývoje a našich současných schopností a možností. Každá významná civilizace měla dobře fungující a propracovaný systém medicíny, který začínal u preventivních zdravotních doporučení pro jednotlivce i pro fungování společnosti a zahrnoval i léčbu využívající místní prostředky, nejčastěji léky z bylin a minerálů, léčivé prameny, dietní opatření, ale i některé náročnější operační výkony. Nejstarší dochované systémy známe ze starověkého Egypta, Číny a Indie, kde existovala i medicínská literatura, která systematicky sepisovala vše, co bylo z této oblasti známo.
Pozdější řecká a římská medicína se svými velikány, jako byl Hippokrates nebo Galenos, vytvořila základ novodobé evropské medicíny. Tito velcí lékaři starověku vytvářeli medicínu, která byla vědou i uměním zároveň, kde se inteligence cenila stejně jako intuice. Přestože evropský středověk přinesl obecně úpadek lidského poznání, i v této době můžeme najít výjimečné osobnosti, jako byla například Hildegarda z Bingenu. V renesanci se probudil nový zájem o zkoumání člověka, o pochopení lidské bytosti a objevila se řada výjimečných lékařů, kteří dokázali navázat na to nejlepší z antické tradice a dále ji rozvinout. Jedním z nejvýznamnějších lékařů té doby byl Paracelsus, člověk, který byl zcela oddán zkoumání Přírody a lidské bytosti a neohlížel se na konvence své doby.
Kořeny přetechnizování medicíny se objevují již v 19. století s průmyslovou revolucí a prohlubují se až do dnešní doby. Problémem nejsou stále lepší technické možnosti, ale jejich nevyváženost ve vztahu k tomu lidskému a morálnímu. Technika je skvělá, pokud ji ovládá a využívá lékař, který si je vědom jejího místa v medicíně a toho, že nikdy nemůže plnohodnotně nahradit lidský zájem, rozhovor člověka s člověkem.
V nové knize Medicína pro tělo i pro duši od španělského lékaře Antonia Alziny, kterou jsme nedávno vydali v českém překladu, naleznete zamyšlení nad etikou v medicíně, nad jednotlivými úrovněmi lidské bytosti a také přiblížení historického vývoje medicíny i řady významných osobností.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 114.