Nová Akropolis >> Kultura a filozofie >> Filozofie pro život

 


Život nám často předkládá otázky o smyslu toho, co jsme prožili, o tom, jak vyřešit dilemata, na která narážíme, zda jsme schopni uskutečnit své sny a touhy... Tehdy nám přichází na pomoc Filosofie a poskytuje nám klíče, které nám umožňují zbavit záhady závojů.
 
 
...je dobré se ptát, avšak není dobré to přehánět do té míry, že jsme zcela závislí na vnějších instrukcích ostatních. Je třeba umět klást otázky sobě samému a hledat odpovědi; pokud nás žádná neuspokojí, pak se obraťme na toho, kdo nám může pomoci...
 
 
Potíže při práci ve skupině jsou znakem egoismu. A egoismus je rozhodující překážkou při vlastní vnitřní práci. Ten, kdo neumí soužít s ostatními, neumí soužít ani se sebou samým. To, čeho nedosáhne s ostatními, nedosáhne ani se sebou samým.
 
 
Problémy se neobjevují, aby nás zdrtily, nýbrž aby vyzkoušely naši schopnost překonávání. A pokud neustále nebudeme hledat způsoby, jak vykročit kupředu, dokonce i za těch nejhorších okolností, strach bude pokaždé větší a nedůvěra v sebe sama bude růst úměrně s ním.
 
 
Přestože existují ti, kteří mluví o odvaze rozvážné a o jiné, instinktivní, spolu s Platónem věříme, že pokud se tyto duality projevují tak zřetelně, je to proto, že individuum neumělo zavést pořádek v rámci sebe sama.
 
 
Měli bychom se naučit rozlišovat tři základní typy akcí, jež vytvářejí panorama našeho jednání...
 
 
Ten, kdo všeobecně kritizuje, je zatrpklý ze svých vlastních neúspěchů a dostatečně egoistický na to, aby své chyby shazoval na ostatní. Vidí jen chyby ostatních a nepřipouští ani nejmenší chybu v případě sebe sama, zvláště pokud mu na ni někdo poukáže...
 
 
Nikdo neumí dělat věci dobře hned napoprvé. Všichni, až po ty největší mudrce a Učitele, potřebovali období praxe a učení...
 
 
Stejnost je obsažena v duchu každého z nás, v cíli, k němuž společně kráčíme, v učeních, která sdílíme, v prostoru, v němž pracujeme. A v mnoha dalších věcech podobných těm, o nichž jsme se zmínili. Doufáme, že tyto základní stejnosti podpoří zdravé soužití a dokážou vyhladit nerovnosti vyplývající z rozličných přirozeností, jež nelze odstranit ani zakrýt...
 
 
Nedbalost se živí našimi „zapomenutími“, která jsou ve skutečnosti přáním nevzpomenout si na věci nudné, těžké, náročné, zkrátka na „to, co se nám nechce udělat“. Proto zapomínáme, proto tolikrát odpovídáme hrozným oblíbeným refrénem „zapomněl jsem“, čímž se chce říci „nechtěl jsem si vzpomenout“...
 
 
Jednou z největších obtíží, kvůli nimž učedník klopýtá na své cestě, je to, čemu obvykle říkáme „osobní problémy“...
 
 
Proč jsme se narodili na tomto světě v tomto okamžiku a ne jindy?
 
 
Proč říkáme život pouze tomu, který se projevuje v hmotných tělech?
 
 
Rok 1998 byl, naneštěstí pro lidstvo, bohatý na katastrofy všech druhů: tornáda, uragány, cyklony, prudké lijáky, povodně, výbuchy sopek, nespoutané větry…
 
 
Zdánlivě jsou si netečnost a stabilita podobné. Velký rozdíl je však ve stavu vědomí, který odlišuje jednu od druhé. Pro setrvání v netečnosti není třeba vědomí. Pro získání stability je zapotřebí projít všemi úrovněmi pohybu, překonat je a shrnout do oné dynamické rovnováhy, kterou obsahuje aktivní, vědomé srdce...
 
 
Každá rostlina nám vypráví něco ze své historie, ze svého způsobu existence, od té nejmenší a nejbezvýznamnější ve svém projevu, jež je skrytá mezi kameny nebo schovaná ve skále, po vznešený strom s větvemi plnými listí a plodů...
 
 
Nechci vám popisovat velkolepost hor, nevlídných a vyprahlých, úchvatných svou výškou a vzrušujících zelení stromů, jimž poskytují útočiště...
 
 
Egocentrismus znamená cítit se středem světa a událostí. Znamená to chtít být nejdůležitějším, středem pozornosti ostatních...
 
 
Žijeme ve světě, v němž se blahobyt stal předním konzumním artiklem. Alespoň je tomu tak v zemích, kterým se říká rozvinuté.. Není divu, že se pro mnohé hledání blahobytu stává motivem existence...
 
 
Všichni máme k dispozici jisté množství energie, všeobecně mnohem větší, než předpokládáme, jenže proto, že ji nepoužíváme, se nám zdá slabá a omezená...
 
 
Strach z neúspěchu je jasným nedostatkem akce potřebné k dosažení úspěchu. Mysl a emoce, než by začaly cokoli dělat, nám raději předkládají hrozivou možnost neúspěchu, a než by převzaly toto riziko, volí jiné, větší, což v každém případě přináší ztroskotání, neboť ten, kdo nic nedělá, nic nezískává...
 
 
Nesnadné umění být sám sebou vyžaduje neustálou renovaci používané energie. Všichni máme dávku energie, která se rozplyne, pokud ji vyčerpáme hned při prvním pokusu, a zanechá nám pocit zmatené prázdnoty...
 
 
Budeš rozumět dobrému řečníkovi, který polyká většinu svých argumentů a slov s dychtivostí, aby co nejdříve došel ke konečnému výkladu své myšlenky? Není snad mnohem lepší ten, který mluví pomalu a s chutí, vede nás za ruku od jedné myšlenky ke druhé, dokud nedospěje k závěrečné koruně? Říkáme snad, že slova tvořící řečnický projev jsou rutinní a nudná?
 
 
Pod mystikou nechápeme pouhý kontemplativní postoj, nýbrž intuitivní a inteligentní vizi světa, která nás transformuje, a tudíž vede k jednání v souladu s Přírodními Zákony...
 
 
Pozornost činí ze smyslů jednu z mnoha cest k dosažení Moudrosti, pokud tyto cesty, a tím i Pozornost, umíme použít...
 
 
Pozornost činí ze smyslů jednu z mnoha cest k dosažení Moudrosti, pokud tyto cesty, a tím i Pozornost, umíme použít...
 
 
Pozornost činí ze smyslů jednu z mnoha cest k dosažení Moudrosti, pokud tyto cesty, a tím i Pozornost, umíme použít...
 
 
...Není snad zřejmé, že existuje nebo, lépe řečeno, že by měla existovat ‚Kosmická Inteligence‘, která... působí ve všech věcech, dokonce i v těch, které jsou pro nás neviditelné a nepochopitelné?
 
 
Stejně jako chápeme to, co je bílé, neboť to porovnáváme s tím, co je černé, chápeme i Zákon kvůli důsledkům, které vyvolává v nás a v našich životech...
 
 
Opravdový entuziasmus je mnohem víc než pouhá emoce, přestože emoce k němu mohou vést, pokud jsou pečlivě řízeny...
 
 
Základní je pochopit, že to, co se s námi stává, má svůj důvod a že osud, život, bohové, nebo jak už chceme říkat souvislosti příčin a následků, nejsou svéhlavou náhodou...
 
 
Filosof též vyžaduje souhlas vlastního svědomí. Avšak pozor, učedníku, nenazývej svědomím své prosté chutě, své pochybnosti, své slabosti, svou nespravedlnost...
 
 
Pouze slabí se uchylují k rozdílnostem, sílí s nimi, neboť nemají jiné metody, aby posílili svou osobnost...
 
 
...jeden z největších omylů lidí: vědí, jak vykonávat věci, když však k tomu dojde, uskutečňují je, jako by to nevěděli... Problém netkví v tom vědět více, nýbrž v tom žít to, co se ví.
 
 
Místo aby se hledalo osvobození prostřednictvím činnosti, hledá se osvobození od činnosti, a jelikož to není možné, stává se obětí ve špatném slova smyslu. Právě naopak, pokud ze své práce uděláme „svatý čin“, svatou práci, neustálý obětní dar Bohu a naší vlastní lidské povaze, práce se stane začátkem osvobození.
 
 
„Připustíme-li, že se nacházíme v proudu evoluce, musíme uvážit, že všechny okolnosti, v nichž se ocitáme, přesně odpovídají nám samotným.“ (H. P. Blavatská)
 
 
A nechyběly ani projížďky po hvězdách, po nekonečném vesmíru, zatímco se můj pohled toulal třpytivou nocí plnou přátelských světel nebo hledal odraz měsíce ve vodě či třpyt slunce v kapce ranní rosy...
 
 
Toto lze vyložit více méně jako: až všechno bude dobré, až budou věci na svém místě (nebo na místě, které já pokládám za jejich), až se všechny hvězdy budou nacházet v příznivých konstelacích, až bude klima příznivé, až se vyřeší problémy, které jsem ještě nevyřešil, až se dokončí práce v mém domě, až změním zaměstnání, až ukončím studium... tehdy budu moci jednat bez rizika.
 
 
Toto lze vyložit více méně jako: co řeknou lidé, co si o mně budou lidé myslet, neztratím snad přízeň a úctu ostatních, dokážou lidé pochopit, ocenit, ospravedlnit to, co udělám?
 
 
V samotném srdci strachu – pokud je to strach „živý“, a ne strnulý – se nachází síla, jež nám pomáhá z něj vystoupit. Stejně jako se v srdci tmy nachází malinká jiskra, která se přemění ve světlo...
 
 
Naše ideje jsou platné v té míře, v jaké jsou dobré a spravedlivé pro nás a pro všechny, a v té míře, v níž je můžeme přiřadit k lepším pocitům, abychom je poté mohli aplikovat nejvhodnějším způsobem. Osamocená idea, bez pocitu a bez následného jednání, je ideou odsouzenou k smrti.
 

Kultura a filozofie

      Filozofie pro život

      Filozofové

      Symboly

 

      Časová osa osobností

Novinka!

Knihy

 

Kde hledat inspiraci?

Věčná krása

 


© Nová Akropolis 2016 - Mapa webu