Nová Akropolis >> Na čtení >> Tradice

 
 
Mgr. Ivana Hurytová
„Co vlastně představuje Čadó neboli Cesta čaje? Přátelské setkání a sdílení společné misky čaje, posvátný čajový obřad, zvláštní druh japonského umění, novou filosofii, nebo dokonce způsob života?“…
 
 
Eva Záhorňacká
Na těchto stránkách se dočteme o některých svátcích, které byly součástí japonského kalendářního roku. Byly odrazem cykličnosti v Přírodě a pramenem energie, která oživovala obyčejný život a obohacovala ho o dimenzi posvátného. Ať už se jednalo o slavnost loutek, hvězd či slavnost mladé rýže, vždy bylo cílem spojit Nebe a Zemi v jednotném rytmu a následovat tak cestu kami, cestu bohů.
 
 
Ing. Hana Zralá
Sněhobílý sakurový kvítek se otevírá ranním paprskům. První okvětní lístky, třpytící se rosou, se jako voňavé vločky nesou vzduchem. Vznešenost, harmonie, okouzlení smyslů... Kvetoucí sakury člověka naplní mnohými pocity, které mu mohou dovolit zachytit a prožít krásu. Sakura je královnou japonských květin. Gejše náleží toto vznešené místo mezi ženami. Gejša znamená krásná osoba nebo osoba živící se uměním. Dívky se však dříve nestávaly gejšami pro vznešený cíl či ideál, který toto exotické povolání přináší – tedy obsáhnout a přenášet krásu – ale „vrženy do říčního proudu neměly jinou možnost, než se naučit plavat“.
 
 
Prof. Anton Musulin
Kalendářní zvyky a svátky vznikly za starých časů. Do našich dnů se dochovaly pouze jako prvky současných náboženství, avšak význam a obsah zůstaly nezměněny. Zvyky všech kultur a civilizací odrážely spojení člověka s kosmem, s procesem stvoření světa a uskutečnění toho božského v prostoru a čase.
 
 
Laura Winckler
„Saturnálie v Římě, slavnosti bláznů ve středověké Evropě a ještě dodnes karneval, pokud není zvrácený, znázorňují konec ročního cyklu. Tyto svátky, kde řád a normální pravidla chování ustupují bláznovství, hýření a nepořádku, vytvářejí kontakt s iracionálnem, zdrojem regenerace a zásobárnou všech potenciálů, které umožní, aby se zrodil nový rok a přivedl své plody ke zralosti...“
 
 
Hébé
Umění úpravy květin, jehož počátky jsou v Japonsku svázány s rozvojem buddhistické tradice, neslouží pouze k výzdobě místnosti či vytvoření působivého interiéru. Je to cesta člověka k Přírodě, cesta, která sjednocuje duši člověka s Duší světa. Tvůrce harmonizuje nejen své okolí, ale i vlastní nitro a snaží se být prostředníkem, skrze nějž může harmonie Nebes sestoupit na Zem.
 

Na čtení

      Filosofie

      Etika

      Civilizace

      Symbolismus

      Mytologie

      Tradice

      Historie

      Osobnosti

      Společnost

      Přírodní vědy

      Umění

      Paralely

      K zamyšlení

      Ostatní témata

 

      Časová osa osobností

Novinka!

Knihy

 

Kde hledat inspiraci?

Věčná krása

 


© Nová Akropolis 2016 - Mapa webu